středa 11. ledna 2023

Zhodnocení úvodního lednového týdne

Náznak kontinuity, jak jsem řekl, tak i píšu. Heuréka.
První lednové týden byl pekelnej. Tak se mi nechtělo. Ano, hlavně do práce. Kdo ví, tak ví. 
Ale nebudu tady v prvním summary hned brečet, jak je ten kapitalistickej AGROsvět zlej, na to bude času dost :-) Pome na sport! Neděle ve znamení bajka a lehký 2hod s moji nevlastním velkým bratom Vladom. Hodnej kluk, jen topil život dlouho v chlastu, snad už našel směr, po tolika letech pokusů :-) 

Vlad už zpět na kolejích

Pondělí after work večer běh, na vyčištění hlavy, protože ten začátek zase byl … no tak jak to umíme jen asi u nás.

Úterý už klasickej trénink u nás v Preto (Pretorian gym, v Pardubicích, můj home gym, po vedením Jakuba Stejskala a Martina Rapčana - moji blackbelti). Trenál v poměrně solidním složení, pravidelně v úterý a čtvrtek jsou po tréninku „ostré“ rolly v závodním tempu. Něco jsem rozdal, dost jsem si odnesl a po tréninku váha ukázala 77kg. To dobré, moc dobré :-) V neděli večer jsem ještě tlačil co šlo a udělal krásných 82kg, ale to bylo vážně na sílu. Teď už opět režim a do 18.2. potřebuju udělat -70kg. Letíme na turnaj organizace Grappling Industries, opět to berem i jako rodinný trip. Poznáme další evropský město a zkrátka nás to baví. Jen ta váha, to ještě trochu „štípne“, ale to dám :-)


Občas s tou váhou umíme pěkně zamávat - tady rozdíl asi 12kg :-)

Středa u mě klasicky připadá na moje silovky. Jo, pořád to jedu, pořád to držím. Od té doby, co jsem začal chodit zvedat a mám nad sebou dohled Lukáše (tímto zdravím nejteplejšího trenéra v suncity), tak se prostě hejtím pevnější, nerozpadám se. Co je problém, tak je samozřejmě to, jak to skloubit se čtvrtečním tréninkem kimona :-) Když si ve středu trochu přišlápnu, tak jsem potom ve čtvrtek na tréninku úplně nakreslenej. Ale úplně. 

A ve čtvrtek jsem dostal laso na openmat do hradecké Delty. Což je takovej prima gym v HK. Vede to tam zkušený kluk, Míra Tesař, v civilu úspěšně manažer, chytrý chlap a ve volném čase investuje a strká peníze do tělocvičny. A podle toho tam taky vypadá. Vážně hezký prostředí, fajn lidi, přátelská atmosféra, není důvod nepřijet, zvlášť když na menu byla nějaká parta z Týniště nad Orlicí od purple delta Skýby :-) Tancovačka se vyvedla, kluci si odvezli zážitek.


Delta sqad and guests

V pátek jsem šel po práci jen lehce vyklusnout, protáhnout a hlavně balit! 

Sobota byl totiž pro mě den D. Domluvil jsem se s klukem, co nám dělal takovej minikurz Ošetření střelných zranění u nás v gymu, že zajedem pořádně provětrat naše pušky. Říkám OK, hele, jestli provětrat, tak pojeď zkusit Oleško. Já tam nikdy nebyl .. oka, já taky ne, takže jedem. Slyšel jsem o té střelnici hodně. Samozřejmě o instruktorech. Ale mě upřímně serou lidi, co jen mají plnou hubu keců na někoho, nebo něco. Rád se vždycky přesvědčím osobně. A jako!!! Velké zážitek! Vážně. Kdo můžete, chcete, jeďte tam. Nechte tam klukům nějakou korunu a hlavně … hlavně si to užijte! Stojí to fakt za to.

Od samotného přístupu, komunikace, až po samotnou akci. 

Zamluvil jsem 100m úsek. Obrovská výhoda je, že sektory jsou oddělené valem, na začátku se domluvíte kterým směrem, co a jak, bezpečnost, rozmístíte terče a pak už je „volná zábava“ :-)

Nevím ani co napsat, možná to vydá na samostatný článek. Nastřelili jsme si pušky, žádná sofistikovaná nastřelovací akce. Stačí, že to lítá dopředu a s oporou to jak přes kolim (EOTech 512) a nebo pevný mířidla létá do kruhu cca 10cm a jde se na pohyb! 

Btw - už jste někdo zkusil s dlouhou běžet? V písku? Přebít, přenést a třeba potom i střelbu za chůze a po přiblížení na určitou vzdálenost přejít na krátkou a „dostřelit“ krátkou? Zkuste, válečníci. Doporučuju každému. Velký, hodně velký prozření a jedn ou zažít je lepším, než tisíckrát přečíst. 


Blbnutí na Olešku I.


A taky vám to ukáže co je a co vážně není potřeba. Extra velké cest rig je vám celkem k hovnu, když pistoli chcete tasit od pasu a přes sumky nejde nahoru vytáhnout. Smál jsem se klukům s odhazovákem, než jsem si potřeboval přebít dlouhou a ten zásobník ne a ne trefit do správného místa, až sem ho válčnicko-takticky prostě zahodil do písku, krásně naládoval plnej a kropil dál…


Ani nemám slov 


Jaké pak bylo překvápko, když jsem zvednul zásobník z písku. Plné písku :-D A tohle že mám teď dát do mojí pušky milované? :-) Už cestou domů jsem googlil odhazovák :-)

Nebo taková pojistka. To je vám tak skvělá věc. Pracujete s ní někdo? Já se přiznám, že do soboty jsem o ní opíral palec. No a pak dokráčíte ověšenej na stejdž a musíte zajistit nabitou a nataženou zbraň :-) Teď to pípne, adrenalin, běžím válčit!!!! Padnu do písku, mám ho plnou držku, puška do ramena, na své místo, kurva válka!!! Mačkám spoušť a …. A hovno… KUA POJISTKA! … :-) :-) :-) 

Hele fakt to był zážitek, velká zkušená a už teď se těším na příště. Víc vážně v solo postu. Tohle se nedá popsat na 4 řádky.

A neděle byla už jen taková třešnička na dortu. V pátek jsem zavolal kamarádovi, co znám od prcka, zda by se starým psem nevyjel na lehké 2hod na kolo. 


Už spolu nějaký pátek hoblujeme hráze :-D 


Že jako pokecáme, on jestli to má volně, tak já pojedu totalita šrot a mohli bychom se spolu sklouznout … 

Dáda souhlasil, nakonec jel i Vlado a byla z toho nejrychlejší 2hod projížďka za poslední 4 roky :-D A to nás ještě po 1,15hod Dáda vyhodil 15km od domova s tím, že se dobře rozjel a jede si dotrénovat co má a kluci ahoj … my mu slíbili, že se o sebe postaráme, nikde nezhyneme a až dojedeme domů, tak hned dáme vědět! V tak špatném stavu jsme vizuálně byli :-)


Těším se na příště!


Sportu zdar 

pondělí 2. ledna 2023

Udělejte tenhle rok (2023) už konečně něco, doprdele.

Je druhého ledna, večer, sedím u televize, nadváha. Super začátek roku jako z učebnice, že? 
Dneska mi Jitka (t.č. manželka na volné noze :)) poslala docela prima FB post od jedné chytré pani (Michelle Losekoot).

Doslova tam znělo:

„Napište knihu. Spusťte podcast. Vydejte ebook. Začněte blogovat. Uspořátejte výstavu. Vyrobte merch. Vypusťte newsletter. Postavte web. Složte píseň. Založte online portál. Namalujte obraz. Navrhněte vlastní značku. Natočte CD. Vymyslete webinář. 

Udělejte tenhle rok už konečně něco, doprdele.“


Takže doprdele!

Vracím se k psaní, po patnácti letech. Po několikáté, ale teď asi vážně, jo! 


Ještě když jsem psal trochu víc vážněji, tak jsem plaval, běhal a jezdil na kole. Dnes mi zůstalo už jen pár běžeckých bot, láska ke kolu a odpor k vodě. Nějaká medaile z Ironmana, ale hlavně láska ke sportu a pohybu obecně.

Navíc mám ve společné domácnosti o jednoho dvounohého cvičence více, ten čtyřnohej se vyměnil a vrátil jsem se trochu k tahání se s klukama a holkami po plesnivých žíněnkách a zatuchlých prostorách, doslova po celém světě - mimochodem to zní teda dost hustě. Co? 

No je toho hodně, co tady hodlám probírat, takže Fighters, READY? :-)











úterý 15. února 2022

Skitouring Krkonoše 13. 2. 2022

Už pár týdnů doma lezu po stropě a otravuju, že bych hrozně moc potřeboval zase na hory. Do kopců. Na sníh. Kdo mě zná, tak ví, že hory jsou pro mě místo, kde možná jsem sám sebou, baví mě tam trávit čas a s nadsázkou říkám, že tam chci i rozprášit, až to jednou přijde :-) (ideálně někde kolem Výrovky, nebo Luční :-D)



Tak jsem doma dostal povolenku. Ne snad, že bych byl doma nějak držen, ale posledních pár týdnů je ten program hodně našlapaný. V týdnu není čas (bo práce pičo, vieš?) a přes víkendy jsou openmaty a vrcholí příprava v gymu, nebo tak tak stíháme rodinu. No a taky nám trochu kříží plány novej člen, modří už vědí, náš Eda - Edgar, Malý münsterlandský ohař, který nám už přes měsíc dělá společnost. Je to „tele“, štěně a ještě venku moc nevydrží, ale o tom, že to bude horskej pes, tak o tom nepochybujte :-) Jen to ještě nejde :-) 



V sobotu večer se to u nás doma v garáži začalo hemžit, přijel Matěj z Nosislavského panství, takové to klasické baleníčko, co mám rád. Nahodit rakev, všechno pobalit, 3x zkontrolovat, abych stejně jako vždy ráno u auta zjistil, že něco nemám. Tentokrát například airpody (proč je nosím i když je mám většinu času off snad jindy). Boty, lyže, pásy, hůlky, hadry, péřovky, náhradní rukavice, čepici, brejle a samozřejmě lopata, sonda a pípák. Bez toho ani krok. Rychlá dohoda s Ládikem, mým věrným a velkým druhem ve zbrani a parťákem z druhého konce lana, ráno v 5:45 všichni vyrážíme. Směr Mísečky. Chceme dojet co možná nejvýš, ať jsme brzo někde na nějakém hřebínku a můžeme se kochat. Předpověď hlásí počasí luxus, lavinovka na dvojce, takže to vypadá na super den v kopcích.


Cesta jako vždy ve znamení pokleslého pánského humoru, i kdybych chtěl, nedá se publikovat a už v 7:30 vjíždíme na parkoviště. 300,- za den je … ať si každý zhodnotí jestli málo, nebo moc. 

Do lyžáků, do lyží, pásy, navzájem si sebe pípnem a můžeme vyrazit.

Osobně jsem zvědav na to, kdy Vlado začne naříkat na obvyklé otlaky a pak i velké puchýře, které nás skoro vždycky zastavily na cestě za větším dobrodružstvím :-) 




Po půlhodince jsme na horní stanici lanovky na Medvědíně, jen máváme a mizíme v lese směr Labská vyhlídka. Tam poprvé zastavujeme a dáváme sváču.


Ládik hlásí naprostou heuréku, díky novejm ponožkám je prý absolutně bez puchýřů a můžeme to asi dneska napálit :-) Nebo tak nějak jsem to slyšel :-)

Hrneme to dál po hřebínku na zlaťák a dál na Vrbatovku. 



Rychlá sváča a hlavně domluva, kudy dneska budeme pokračovat. Tajně jsem doufal, že odhodlání bude dobré a místo na Kotel se dneska budeme spíš točit na pravou ruku ... nabídl jsem klukům varianty a téměř jednomyslně jsme se shodli na pokračování směr Labská, výhledy a dál .. dál se uvidí :-) 



Bylo mi tak nějak jasné, že budeme muset řešit, po sjezdu do špindlu, otázku jak k autu .. přišla :-) Ale o dost později a tak jsme si fakt užívali sice trochu ledového a ufoukaného, ale super modrého dne nahoře, v kopcích. Po pár mírně klesajících pasážích jsme se doklouzali na Labskou, která za nás prostě "why not" .. zkrátka nám tam nějak sedí ... 


a pokračovali takovým prima traverzem nad Martinovku. Čert nikdy nespí a Ládik už mě trochu zná, začal čuchat trochu člověčinu :-) A začal se dotazovat, jak to mám teda naplánovaný se dostat zpátky k autu, když v cestě budeme mít "tady-tamten kopec a pak ještě určitě jeden" a že má na 17hod domluvenou v Pce slečnu a chlapce a pes doma a nohy bolí a už ani to sluníčko tolik nebaví ... :-) 
Jenže když už jsme tady (tam) byli, kluci, koukejte na to hřišťátko pod tím Vysokým kolem ... pojďme si to dát, když už jsme tady .. A tak jsme začali hezky traverzem stoupat, abychom nabrali nějaké ty metry na sjezd a trochu ještě popálili nějaký "káčka" (rozuměj Kcaly). Samozřejmě se to neobešlo bez trochu přemlouvání, ale nakonec jsme opět všichni souhlasili a já měl hroznou radost z toho, jak jsme jednotné lanové družstvo :-D 


Kousek pod vrškem jsme natraverzovali do sedýlka mezi Sziyzak a Smielec, určili směr a spustili se do sjezdu až do Špindlu :-) Nebudu napínat, ale snad ani zacházet do velkých podrobností :-) Slavnostně jsme se dostali na spodní stanici lanovky na Medvědín a tady naše skitouringové snahy končí, hodinky vypínáme s necelýma 19km našmajdáno, hromadou zážitků a rohlíkem od ucha k uchu. 

Kdo se chce dozvědět jak jsme se zvládli dostat přes ten poslední kopeček na Mísečky k autu, ať jde příště s náma :-) Ono to má pokračování, ale to jsme si slíbili, že zůstane jen mezi námi a pak tím davem lyžařů, čekajících na lanovku, do kterých hodil Matěj záda, potom co mu nějak nešel načíst kód e-ticketu a celkem statečně tam pirátil před celou tou frontou ... no co vám budu povídat, PO-VE-DE-NÝ :-) 
A jak pravil klasik - "horší už to snad bejt ani nemohlo" :-) Mohlo, ale o tom třeba jindy!

pondělí 14. února 2022

Další začátek

Už delší dobu přemýšlím, že začnu zase psát. Jíťa mi říká, že bych měl. Já sám cítím, že bych mohl... Ale znáte to. A když už k tomu sednu, najednou nevím co psát. 

Tak tedy jinak

Začnu zkrátka úplně jednoduše. O tom, že mě bolí záda, 2 dny jsem nebyl na tréninku a trápím svoje chuťové pohárky dietou. Připravujeme se totiž na IBJJF Mistrovství Polska 26. -27. 2. 2022 a neuváženě jsem se nahlásil do postarších pánů s modrým páskem a  váhou -67,5Kg :-) No, pobavil jsem tím nejen sám sebe .. 



A protože jsem místo psaní opět musel na trénink, tak nějak zpětně si říkám - OK, Ondro, na začátek dobrý :-)

Tak dobrý, začal jsem :-) 

12. 2. 2022 - to jde, dvojky mám rád :-)

neděle 26. dubna 2015

Pracovně-cestovně-ZÁVODNÍ-týden

Jak už nadpis napovídá, tento týden se nesl ve znamení práce, hodně práce, s tím spojené cestování a v sobotu první letošní závody, trochu jinak, ale popořadě :)

Velmi náročné přípravy zakončené firemní účastí na veletrhu jsme zvládli, vyhodnocení akce se neslo v pozitivním duchu a nechci sem tahat moc práce. Koho zajímá víc, ať se zeptá po mailu.

ECS 2015 v Německém Norimberku
Veletrhu předcházelo tak klasické obhlédnutí města a pokud vyjde počasí, nejde si to neudělat hezký :D Takže Norimberk, nebo kdo chce, tak Nürnberg, je Německé město s nádherným historickým centrem, které jsem měl možnost několikrát navštívit osobně, i pracovně. Abych to neprotahoval, máme to tu rádi :) 
Takže ve veletržní den -1 výběh nad centrum, povinná selfie a šlo se makat.
 
tohle musí být :)
vtipálci jsou všude.. smoke weed for jesus
A šlo se na věc.
Košile z www.kosile-doplnky.cz mě provázejí
po celou dobu veletrhu :)

Letos bylo vše laděno do žluto-červené, tedy i kravaty

Někdy ty přesuny člověka i baví, to když mu dělají společnost
pánové Laurin & Klement,
v tomto případě v modelu Škoda Superb 2014 :)

A než se člověk naděje, je tu konec, šmitec, jede se domů a doma se pere a přebaluje a připravuje na další akci :) Praní u nás doma vypadá nějak takto :)

Povinná výbava každého muže :)
A v sobotu... V sobotu ráno přesun do Dobřichovic u Prahy, na první letošní závod KPŽ :)

Líp si to ani nedovedu představit, tohle nás baví :)
K akci bych se rád rozepsal nějak více, tak snad nebude vadit, když to nechám na příště :) Na akci jsem přezbrojil, přezul, hodně dobře "naladil" a tak plný očekávání jsme mohli vyrazit :) Těšil jsem se na to, jestli to nepůjde, nebo to nepůjde vůbec, nebo třeba aspoň nepíchnu, nebo přetrhnu řetěz v prvním kopci.. Nestalo se ani jedno a já si to táááááák moc užil, až sem se do těch silných plášťů fakt zamiloval :)

Když si něco moc přeješ, tak se ti to splní :)
A po závodě? Karlštejn, Amerika, zkrátka prima den ;) Tak si to dělejte taky hezký, ať je to, jak je to :)


Tak ciao příště, o KPŽ ;-)








středa 15. dubna 2015

A tak jde u nás "na východě" čas

Mám neuvěřitelný přetlak psaní a pak sednu a.. je potřeba se znovu rozepsat :)
Rád bych psal o pocitech migrace users z mass social sítí na ty méně mass, budiž má osobní skoro zlomená hůl nad slavným Facebookem a pojďme se opravdu bavit na Instagramu a zábavnou formou se učit, motivovat a vyjadřovat na Twitteru..  On sám čas ukáže, ale přijde to tak jen mně? :)
Tak jako tak, opět makáme na redesignu našeho obchodu, který jde do finále (teď už ale opravdu :))
A samozřejmě košile testujeme, každý den minimálně jednu :)

Jedna taková naše normální SLIMka která mě baví, mám jí rád :)
Možno i s drobnějším vzorem, nafitujeme na jakooukoliv postavu, toto nás nás baví :)
 
Uznávám, takové trochu backstage foto, ale tak jdem něco dělat, ne?
A aby bylo kde brát.. 

Včera jsem byl na jedné příjemné terásce u kluků z Elite Solutions (díky za pozvání) a závěr dne (mimo jiné) ve společnosti pánů @dspinar  @marekp a @javorjan dodá hodně motivace do další práce a utřídí myšlenky .. 

Pověstné "grilování s.." se už pomalu stává letní tradicí

A jak jinak to ještě nechat doběhnout, než na kole :) Příprava na letošní rozbíhací mtb sezónu je v poklidu, příjemná, zkrátka se bavím, po dlouhé době se sportováním "jen" (nebo hlavně) bavím :)
Jaká změna, že? 
 

Nový outfit od +Sportful ;-) sedí jak má, kompresní kraťasy plná funkci dokonale :)
Zkrátka, děláme si to doma hezký. A to je myslím to, co bychom měli všichni :) Dělat si to hezký :) Jak říká jeden můj známý: "Pojďme si to dělat hezký, ten život" :) A ono je to hodně fajn :)
Děláte si to taky hezký? :)
Ahoj Ondra

úterý 23. července 2013

Oravaman 2013

Začnu znovu psát..
Krátce, stručněji, ale snad častěji.

Je úterý, Oravaman se jel v sobotu. Pořád nechodím, bylo to peklo. Krásný peklo, nejel sem snad nic krásnějšího.

Plavání v Liptovské maře s kulisou Tater, tak toho se nikdy nepřejím!


Odstartovalo se jakoby nic, bez loktů a kopanců, Dan měl pravdu, plavání to tady nehraje roli.
Koupu se.
Začátek kola je jako vždycky trápení, první stoupání na Huty, trochu se rozjíždím, za Zubercem na obrátce zdravím Dana, řeže do toho a je první, tak se mi to líbí! Já počítám, kolem 25. fleku se motám, to není špatný.


Nahoru na Ťatliakovu už je to boj. Berou mi kolo, sem trochu zmatenej, vypadá to, jakoby jste zajeli někomu do obýváku. Hodně lidí, málo místa, tady se přezuj a TUDY! Když se kouknu kudy, lupne mi za krkem.. První 2km nahoru jsme šli přesně 30min..
Stojka. V půlce potkávám Jíťu, jen na ní řvu, ať dá vědět našim, že sem ok.
Jakmile se začalo klesat, konečná, stop, vykřičník a místo běhu sem mohl slaňovat, bylo by to rychlejší.. Na značce 5k do cíle sem se skoro rozbrečel, sám v horách, tady umřu...
Neumřel sem, doběhl sem do cíle. Propad dozadu, ale živej, zdravej a kotníky OK! 
Dan druhej, je to démon! Klobouk dolů, forma jak řemen.
Přesun, vyhlášení, afterparty, "Bolo ako nebolo", hodně jídla, spokojených tváří a hafirovica tekla proudem... (Hafirovica je likér jedinečnej chuti vyrobený z čučoriedok nazbieraných nad obcou Zuberec. Recept na výrobu je tajomstvom /zná ho jen starosta Zuberce a Dan... :) )
Velké díky všem, kdo stojí za tímhle závodem... Nedá se to popsat, to se opravdu musí zažít. 

Je úterý a já pořád ještě nechodím... :)
Fotky od Jíti budu přidávat postupně..