Sportuj a máš problém!

Asi bych se opakoval, ale jen v rychlostí - noha minus, koleno zablokované, poprvé v životě potíže s kolenem. Ve čtyřiceti. Na stáří! 

Pardubická pohotovost v neděli, jistěže po snídani! :)

No považte.

A při té příležitosti byla možnost otestovat si, jak si mé okolí vlastně vede …

Kulový! Nic jsem netestoval, ale ono to tak krásně vyplynulo. Ptáte se co? Tak schválně, jestli nad tím jen blbě přemýšlím já, nebo žijeme ve vážně idiotské době a lidi kolem mě už jsou opravdu tak „otočení“ …

Koleno na kaši - nová zkušenost - nejde chodit, ale ani se postavit

Když se něco stane při sportu, znáte to, zranění, občas se stávají. Když se zkratka něco nepovede … lup, křup a zranění je na světě. Nic zvláštního. Děje se to. A teď pozor. Jaké jsou obvyklé reakce vašeho okolí? Sporťáci se ptají jen jak moc a jak dlouho :-) A ta nesportující většina? Soucit, trochu, ale pak nastupuje ono obvyklé .. Nejsi na to už moc starej? Neměl by ses na to už vykašlat? No jo, to jste vy sportovci, pořád nějaký zranění… A PODOBNÝ (doslova) HOVNA. 

Znáte to? Taky? Jo? 

No a nejvíc mě na tom nepřestává překvapovat, že tohle většinou říkají lidi, kteří mají takové obrovské a vlekoucí zdravotní problémy. Nemusím ukazovat prstem, ale drtivá většina velká nadváha, úplně rozbourané správné návyky zdravého stravování. Elementární neznalost a ne-orientace v problematice výživy, přípravy zdravého jídla. A to jsme jen u stravy, jako paliva pro žití, fungování … vůbec se nebavím o pohybovém návyku, sezení k smrti v kancelářích, bez zájmu o svět kolem sebe a jak sám sebe udržet co nejdéle v co nejlepší KONDICI. A nedej bože na to dojde řeč - výmluva za výmluvou. A co je nejhorší, dostal často sami i trpící nějakou vleklejší civilizační chorobou, ať už jde o tlak, cholesterol, cukrovky, etc a snažící se jen „přežít“ za pomocí různě dostupných tišících léků, které polykají po hrstech. Jak říká můj syn - TO JAKO VÁŽNĚ? 

Dneska jsem se nad tím pozastavil a žasnul, jaký jsme úplný magoři. Lidi kolem nás a jak nás strhávají. Na tu stranu toho úplně zvráceného stereotypu. Výmluv a omluv. 

Možná jsou to šikovní manažeři, správci cizího majetku, ale tohle vnímání je úplně zvrácené a otočené. 

Sečteno a podtrženo - pokud se mi něco přihodí (úraz) při tom, když jsem prostě levej, blbej, nemotornej, nemehlo. Ideálně s nějakým tím kilečkem navíc - potom se nic neděje. Hlavně se, Ondro, dej brzo do pořádku. Dávej na sebe pozor, ale hlavně, hlavně ať jsi v pořádku.

Pokud se něco přihodí při sportu - pak ti stejní … Bože! Ten sport ničí těla, sportovci, pořád jim něco je. Ondro, už se na to vykašli. Máš věk, rodinu, zodpovědnost.

Ty vole, jděte se s tímhle přístupem vycpat. Jste pokrytci, dob jednoho, kdo tohle děláte. A že vás je. A bolí zádíčka? Šup tam dva brufeny, bude dobře. Hlavně abych mohl ráno do sednout do kanceláře.

Naše squad bez Edgara, tak pro tyhle tady jsem :) 

Až vás ten systém vyflusne na důchod a sami se nedojdete ani vychcat, protože jste dali všechno firmě, dojde vám pak nadřízený nakoupit? Nebo se za vás vychcat a pohrát si s vnoučatama na hřiště? Ne? Tak se kurva proberte a přestaňte nad lidma, co se aktivně hýbou, ohrnovat rypák a začněte u sebe. Nikdy není pozdě. Nikdy. Jen je to o tvrdé práci a trochu odříkání. Zkuste to i k sobě, když to umíte od sedmi do sedmi u počítače pro někoho cizího.