Skitouring Krkonoše 13. 2. 2022

Už pár týdnů doma lezu po stropě a otravuju, že bych hrozně moc potřeboval zase na hory. Do kopců. Na sníh. Kdo mě zná, tak ví, že hory jsou pro mě místo, kde možná jsem sám sebou, baví mě tam trávit čas a s nadsázkou říkám, že tam chci i rozprášit, až to jednou přijde :-) (ideálně někde kolem Výrovky, nebo Luční :-D)



Tak jsem doma dostal povolenku. Ne snad, že bych byl doma nějak držen, ale posledních pár týdnů je ten program hodně našlapaný. V týdnu není čas (bo práce pičo, vieš?) a přes víkendy jsou openmaty a vrcholí příprava v gymu, nebo tak tak stíháme rodinu. No a taky nám trochu kříží plány novej člen, modří už vědí, náš Eda - Edgar, Malý münsterlandský ohař, který nám už přes měsíc dělá společnost. Je to „tele“, štěně a ještě venku moc nevydrží, ale o tom, že to bude horskej pes, tak o tom nepochybujte :-) Jen to ještě nejde :-) 



V sobotu večer se to u nás doma v garáži začalo hemžit, přijel Matěj z Nosislavského panství, takové to klasické baleníčko, co mám rád. Nahodit rakev, všechno pobalit, 3x zkontrolovat, abych stejně jako vždy ráno u auta zjistil, že něco nemám. Tentokrát například airpody (proč je nosím i když je mám většinu času off snad jindy). Boty, lyže, pásy, hůlky, hadry, péřovky, náhradní rukavice, čepici, brejle a samozřejmě lopata, sonda a pípák. Bez toho ani krok. Rychlá dohoda s Ládikem, mým věrným a velkým druhem ve zbrani a parťákem z druhého konce lana, ráno v 5:45 všichni vyrážíme. Směr Mísečky. Chceme dojet co možná nejvýš, ať jsme brzo někde na nějakém hřebínku a můžeme se kochat. Předpověď hlásí počasí luxus, lavinovka na dvojce, takže to vypadá na super den v kopcích.


Cesta jako vždy ve znamení pokleslého pánského humoru, i kdybych chtěl, nedá se publikovat a už v 7:30 vjíždíme na parkoviště. 300,- za den je … ať si každý zhodnotí jestli málo, nebo moc. 

Do lyžáků, do lyží, pásy, navzájem si sebe pípnem a můžeme vyrazit.

Osobně jsem zvědav na to, kdy Vlado začne naříkat na obvyklé otlaky a pak i velké puchýře, které nás skoro vždycky zastavily na cestě za větším dobrodružstvím :-) 




Po půlhodince jsme na horní stanici lanovky na Medvědíně, jen máváme a mizíme v lese směr Labská vyhlídka. Tam poprvé zastavujeme a dáváme sváču.


Ládik hlásí naprostou heuréku, díky novejm ponožkám je prý absolutně bez puchýřů a můžeme to asi dneska napálit :-) Nebo tak nějak jsem to slyšel :-)

Hrneme to dál po hřebínku na zlaťák a dál na Vrbatovku. 



Rychlá sváča a hlavně domluva, kudy dneska budeme pokračovat. Tajně jsem doufal, že odhodlání bude dobré a místo na Kotel se dneska budeme spíš točit na pravou ruku ... nabídl jsem klukům varianty a téměř jednomyslně jsme se shodli na pokračování směr Labská, výhledy a dál .. dál se uvidí :-) 



Bylo mi tak nějak jasné, že budeme muset řešit, po sjezdu do špindlu, otázku jak k autu .. přišla :-) Ale o dost později a tak jsme si fakt užívali sice trochu ledového a ufoukaného, ale super modrého dne nahoře, v kopcích. Po pár mírně klesajících pasážích jsme se doklouzali na Labskou, která za nás prostě "why not" .. zkrátka nám tam nějak sedí ... 


a pokračovali takovým prima traverzem nad Martinovku. Čert nikdy nespí a Ládik už mě trochu zná, začal čuchat trochu člověčinu :-) A začal se dotazovat, jak to mám teda naplánovaný se dostat zpátky k autu, když v cestě budeme mít "tady-tamten kopec a pak ještě určitě jeden" a že má na 17hod domluvenou v Pce slečnu a chlapce a pes doma a nohy bolí a už ani to sluníčko tolik nebaví ... :-) 
Jenže když už jsme tady (tam) byli, kluci, koukejte na to hřišťátko pod tím Vysokým kolem ... pojďme si to dát, když už jsme tady .. A tak jsme začali hezky traverzem stoupat, abychom nabrali nějaké ty metry na sjezd a trochu ještě popálili nějaký "káčka" (rozuměj Kcaly). Samozřejmě se to neobešlo bez trochu přemlouvání, ale nakonec jsme opět všichni souhlasili a já měl hroznou radost z toho, jak jsme jednotné lanové družstvo :-D 


Kousek pod vrškem jsme natraverzovali do sedýlka mezi Sziyzak a Smielec, určili směr a spustili se do sjezdu až do Špindlu :-) Nebudu napínat, ale snad ani zacházet do velkých podrobností :-) Slavnostně jsme se dostali na spodní stanici lanovky na Medvědín a tady naše skitouringové snahy končí, hodinky vypínáme s necelýma 19km našmajdáno, hromadou zážitků a rohlíkem od ucha k uchu. 

Kdo se chce dozvědět jak jsme se zvládli dostat přes ten poslední kopeček na Mísečky k autu, ať jde příště s náma :-) Ono to má pokračování, ale to jsme si slíbili, že zůstane jen mezi námi a pak tím davem lyžařů, čekajících na lanovku, do kterých hodil Matěj záda, potom co mu nějak nešel načíst kód e-ticketu a celkem statečně tam pirátil před celou tou frontou ... no co vám budu povídat, PO-VE-DE-NÝ :-) 
A jak pravil klasik - "horší už to snad bejt ani nemohlo" :-) Mohlo, ale o tom třeba jindy!

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Začala příprava...

Handbrake!

Příprava na sezónu 2012