Skitouring Krkonoše 13. 2. 2022
Už pár týdnů doma lezu po stropě a otravuju, že bych hrozně moc potřeboval zase na hory. Do kopců. Na sníh. Kdo mě zná, tak ví, že hory jsou pro mě místo, kde možná jsem sám sebou, baví mě tam trávit čas a s nadsázkou říkám, že tam chci i rozprášit, až to jednou přijde :-) (ideálně někde kolem Výrovky, nebo Luční :-D)
Tak jsem doma dostal povolenku. Ne snad, že bych byl doma nějak držen, ale posledních pár týdnů je ten program hodně našlapaný. V týdnu není čas (bo práce pičo, vieš?) a přes víkendy jsou openmaty a vrcholí příprava v gymu, nebo tak tak stíháme rodinu. No a taky nám trochu kříží plány novej člen, modří už vědí, náš Eda - Edgar, Malý münsterlandský ohař, který nám už přes měsíc dělá společnost. Je to „tele“, štěně a ještě venku moc nevydrží, ale o tom, že to bude horskej pes, tak o tom nepochybujte :-) Jen to ještě nejde :-)
V sobotu večer se to u nás doma v garáži začalo hemžit, přijel Matěj z Nosislavského panství, takové to klasické baleníčko, co mám rád. Nahodit rakev, všechno pobalit, 3x zkontrolovat, abych stejně jako vždy ráno u auta zjistil, že něco nemám. Tentokrát například airpody (proč je nosím i když je mám většinu času off snad jindy). Boty, lyže, pásy, hůlky, hadry, péřovky, náhradní rukavice, čepici, brejle a samozřejmě lopata, sonda a pípák. Bez toho ani krok. Rychlá dohoda s Ládikem, mým věrným a velkým druhem ve zbrani a parťákem z druhého konce lana, ráno v 5:45 všichni vyrážíme. Směr Mísečky. Chceme dojet co možná nejvýš, ať jsme brzo někde na nějakém hřebínku a můžeme se kochat. Předpověď hlásí počasí luxus, lavinovka na dvojce, takže to vypadá na super den v kopcích.
Cesta jako vždy ve znamení pokleslého pánského humoru, i kdybych chtěl, nedá se publikovat a už v 7:30 vjíždíme na parkoviště. 300,- za den je … ať si každý zhodnotí jestli málo, nebo moc.
Do lyžáků, do lyží, pásy, navzájem si sebe pípnem a můžeme vyrazit.
Osobně jsem zvědav na to, kdy Vlado začne naříkat na obvyklé otlaky a pak i velké puchýře, které nás skoro vždycky zastavily na cestě za větším dobrodružstvím :-)
Po půlhodince jsme na horní stanici lanovky na Medvědíně, jen máváme a mizíme v lese směr Labská vyhlídka. Tam poprvé zastavujeme a dáváme sváču.
Ládik hlásí naprostou heuréku, díky novejm ponožkám je prý absolutně bez puchýřů a můžeme to asi dneska napálit :-) Nebo tak nějak jsem to slyšel :-)
Hrneme to dál po hřebínku na zlaťák a dál na Vrbatovku.
Rychlá sváča a hlavně domluva, kudy dneska budeme pokračovat. Tajně jsem doufal, že odhodlání bude dobré a místo na Kotel se dneska budeme spíš točit na pravou ruku ... nabídl jsem klukům varianty a téměř jednomyslně jsme se shodli na pokračování směr Labská, výhledy a dál .. dál se uvidí :-)
Příště jdu s váma, psa beru do batohu já, dítě ty. :D
OdpovědětVymazat