Začala příprava...

V první řadě bych rád, napsal, že malé - subjektivní popsání jízdních vlastností stroje, na kterém sem se chvíli projel, chystám…
Ale vidíte, vzhledem k tomu, že sem se chystal už třetí týden a na blogu pořád nic, řekl jsem si, že lepší bude napsat něco o tréninku  a tento (pro mě) výjimečný zážitek si nechat uležet a opravdu ho popsat tak, jak to skutečně je (bylo)…

pravda, fotit toho krasavce u odpaďáku není zrovna lichotivé... :)

Vymetám pavučiny a opírám se zase do psaní několika málo řádků po delší době. Po kolikáte už letos začínám psát pravidelně? Trénovat tak, jak píšu blog, tak je ze mě dobrý turista…

Nejtěžší je vždycky začít a proto je lepší vůbec nepřestávat.
Musím to vzít heslovitě, jinak by to bylo na opravdový román …
I tak to bude zase trochu delší..
Příprava začala a to ve velkém stylu.
Začal jsem plavat ráno a jezdím s OMT na ranní plavecké tréninky. Podle toho, jak sem vždycky zmlácenej, tak věřím, že to bude posun dobrým směrem. 

Ranní cesta z tréninku - krásný start dne :)  (škoda, že to musí být v HK... čekáme stále na bazén...)

Největším kamarádem ve vodě je pro mě plavecká deska, piškot – neboli brzdič (on to nemá být brzdič, ale nadnášeč, ale zatím je to brzdič... :) ) taky plavecké pacičky, co jsem dostal od Janka k svátku loni a plavu a plavu...
Když sem se před prvním tréninkem ptal Kašpiho, zda si mám vzít desku, tak mi úplně udiveně říkal, že jasný, přece se musím něčeho držet, až se budu topit… haha… jak sem za tu desku byl rád :)
Po ranním tréninku se rovnám opakovanými výpady pro kafe doufajíc, že se odpoledne proberu.
Odpoledne obvykle vybíhám na delší volné klusy s tím, kdo se zrovna naskytne a má chuť běžet. Snad je z toho patrné, že se opravdu zaměřuji na plavání a běh a snažím se ze sebe vytesat plavce, běžce a cyklistickou výkonnost dále posouvat:)

Taky se v rámci tréninku účastním běžeckých závodů, na které jsem doslova hecován kamarády... Týnišťská desítka, krásný běh – obrátková trať s otočkou přesně v půlce, první polovina tratě mírně klesá, druhá překvapivě lehce stoupá. Plán zněl jasně, vyrovnaně držet tempo. Tak sem držel, nikam nespěchal, nikam to nehnal a skupince hlásil časy jednotlivých kilometrů. V cíli za pěkných 38,46min a na docela pěkných, pohodových průměrných tepech. Tempo vyrovnané, kvalitní trénink, spokojenost. Po závodě jsem zařadil dva dlouhé (21 a 23km) běhy, jeden lehčí, regenerační, další už proložený svižnějšími úseky, v úterý 18km běh na tepech kolem AP a ve středu sem už stál na startu dalšího závodu – Sršská devítka, rychlá trať, po Týništi jsem nohy už vytřepal, pojal jsem to opět jako tempový trénink a ještě o maličko více zadrženě jsem šel tento tréninkový běh. 

foto @ http://krbcr.rajce.idnes.cz/Srsska_devitka_2011/  -  z výrazu patrná pohoda :)

Čas není důležitý, podstatné je to, že jsem držel tempo přesně 4min/km a bylo to komfortní, být s kým, tak sem si mohl povídat :)
Asi to tu nebudu vypisovat po dnech, k tomu se zase navrátím, jen co tomu psaní dám zase nějaký systematický řád. Jen si neodpustím popsat zase jeden čerstvý zážitek…
Nemám tu u sebe tréninkový deník, takže čerpám jen z toho, co mi utkvělo v paměti a to byla sobota…
To jsem po 20 letech sednul na bajka a vyrazil s těmi, kdo se sešli na startu pod Kuňkou… Díky Tomášovi je na čem jet a bez nejmenších problémů se s bajkem kámoším. Úvodních pár km je naštěstí po asfaltu a tak pocit čehosi měkkého pod zadkem nemám, stejně je to nezvyk. Po nájezdu do terénu se začínají dít věci. Jede s námi Ruda Prix, to je v terénu trochu blázen, jakmile přijde nějaká divočejší pasáž, okamžitě se tlačí dopředu a stává se z něj nezřízená střela… Pusťte mě tam, pusťte mě tam! Řve do všech stran a letí … a to já se nenechám dlouho pobízet, když vidím, že se vepředu nastupuje, tak co je, proč tam nejsem? … Rock Machine podřazuje skvěle a už to lámu.. Kroužíme po těch krásných podzimních lesních cestách 3hodiny, tepe mi to jako z učebnice a cítím se skvěle. Vypadá to, že všichni se cítí skvěle, hlavně Tomáš Petr, ten testuje 29“ a na začátku sem zaslechl něco o tom, že mu brzdí přední brzda!!! Takže všichni sme si dávali, jen Thomas si k tomu ještě brzdil – on je prostě mašina :) Ke konci to bylo už čím dál hustší, dokonce tam byly dvě takové stojky, kdy v první mi střelil řetěz a já sem se musel svalit k zemi… a ze špice, rovnou pod kolo panu Polanskému staršímu… škoda… v druhé stojce sem se poskládal a už nikam nepadal, stejně to je ale kotel.. Ve stoje to nejde, to zadní kolo podkluzuje, v sedě je třeba tam nemít úplnýho kašpárka, pak totiž není rychlost – v tomhle musím opět souhlasit s Thomasem, radši trošku víc, pak to aspoň jede… Ale musíš na to mít. No zkrátím to, byl to zážitek. Barevnej podzim, listí, les a banda nadšenců a jelo se čím déle, tím ostřeji.. Domů sme se dostali za tmy a všichni už hezky ždímnutí, někteří si to práskli moc, jiní ani ne – ale byl to zážitek :)
Celkově se to teď nějak dostalo do neskutečné vrtule, kdy každý týden na mě čeká něco nového a už se opravdu nestačím divit... Ale užívám si to maximálně:)
Nedělní dlouhý běh s divočákem Petrem – tady si neodpustím poznámku. Co je Petr ve vodě za zvířátko, tak to respekt. Sem hodně rád, že je tam někdo, kdo má ambice jezdit trošku slušně ČP v OH TT a hlavně na to má výkonnost. Předpokládám, že to hovádko chce (a bude) stíhat první balík z vody – plavecky na to má rozhodně, na kole je otázka, jak do toho budeme přes zimu bušit a běžecky – má to tam. A to je moc dobře, že tu jsou takový rychlíci. Aspoň pro mě, kdy na ČP v OH TT nemám výkonnost, ale rychlost je v Half IM potřeba stejná… Ale to jsem odbočil…
Nedělní oběd u rodičů byl velká mňamka, ale asi sem zase udělal něco špatně, možná sem se zase přežral a s plným bříškem se třeba dobře potápí, ale na plavání...nic moc...
Večerní trénink v bazénu měl být vyplavání, Thomas říkal, že dnes nabídka není, jen pro kontakt s vodou… Po rozplavu sem nestihl ty dvě zvířátka, ale bral se brzdič, tak sem ho vzal taky a jelo se, dokud sem neviděl, že končí… naplaval sem 500 ruce a tak dobrý, doplavu a už mi hlásí 6x 100 bez ničeho a start po 1,40min (ne start v 1,40 na hodinách, jak sem si myslel, ale každých 100sec. hm :) ) Po třetí sem si říkal, že odplavu 4 a bude to můj vrchol, po 5 sem si gratuloval, že už tohle je nadplán a stačí, ale dal sem s klukama i poslední a aji sem stíhal interval, vše sem plaval po 1,30min. Stovečku vyplavat, to sem myslel, že fakt neuplavu a finále 12x50 ruce – tzn. packy + brzdič… Hotovo, fertig, děkujeme…

Tak takhle si to teď sázíme. Jíťa se zodpovědně připravuje na svou první desítku a šlape do toho opravdu dost, ještě nevynechala trénink a dlouhé běhy zvládá, až se nestačím divit. Rodina i v práci nám vycházejí maximálně vstříc a za to všem patří díky.

Tak doufám, že si ten podzim taky užíváte a držte se všichni. Já zase napíšu … :) Určitě :)

Ahoj Ondra