Oravaman 2013
Začnu znovu psát..
Krátce, stručněji, ale snad častěji.
Je úterý, Oravaman se jel v sobotu. Pořád nechodím, bylo to peklo. Krásný peklo, nejel sem snad nic krásnějšího.
Plavání v Liptovské maře s kulisou Tater, tak toho se nikdy nepřejím!
Odstartovalo se jakoby nic, bez loktů a kopanců, Dan měl pravdu, plavání to tady nehraje roli.
Koupu se.
Začátek kola je jako vždycky trápení, první stoupání na Huty, trochu se rozjíždím, za Zubercem na obrátce zdravím Dana, řeže do toho a je první, tak se mi to líbí! Já počítám, kolem 25. fleku se motám, to není špatný.
Nahoru na Ťatliakovu už je to boj. Berou mi kolo, sem trochu zmatenej, vypadá to, jakoby jste zajeli někomu do obýváku. Hodně lidí, málo místa, tady se přezuj a TUDY! Když se kouknu kudy, lupne mi za krkem.. První 2km nahoru jsme šli přesně 30min..
Stojka. V půlce potkávám Jíťu, jen na ní řvu, ať dá vědět našim, že sem ok.
Jakmile se začalo klesat, konečná, stop, vykřičník a místo běhu sem mohl slaňovat, bylo by to rychlejší.. Na značce 5k do cíle sem se skoro rozbrečel, sám v horách, tady umřu...
Neumřel sem, doběhl sem do cíle. Propad dozadu, ale živej, zdravej a kotníky OK!
Dan druhej, je to démon! Klobouk dolů, forma jak řemen.
Přesun, vyhlášení, afterparty, "Bolo ako nebolo", hodně jídla, spokojených tváří a hafirovica tekla proudem... (Hafirovica je likér jedinečnej chuti vyrobený z čučoriedok nazbieraných nad obcou Zuberec. Recept na výrobu je tajomstvom /zná ho jen starosta Zuberce a Dan... :) )
Velké díky všem, kdo stojí za tímhle závodem... Nedá se to popsat, to se opravdu musí zažít.
Je úterý a já pořád ještě nechodím... :)
Fotky od Jíti budu přidávat postupně..
Krátce, stručněji, ale snad častěji.
Je úterý, Oravaman se jel v sobotu. Pořád nechodím, bylo to peklo. Krásný peklo, nejel sem snad nic krásnějšího.
Plavání v Liptovské maře s kulisou Tater, tak toho se nikdy nepřejím!
Odstartovalo se jakoby nic, bez loktů a kopanců, Dan měl pravdu, plavání to tady nehraje roli.
Koupu se.
Začátek kola je jako vždycky trápení, první stoupání na Huty, trochu se rozjíždím, za Zubercem na obrátce zdravím Dana, řeže do toho a je první, tak se mi to líbí! Já počítám, kolem 25. fleku se motám, to není špatný.
Nahoru na Ťatliakovu už je to boj. Berou mi kolo, sem trochu zmatenej, vypadá to, jakoby jste zajeli někomu do obýváku. Hodně lidí, málo místa, tady se přezuj a TUDY! Když se kouknu kudy, lupne mi za krkem.. První 2km nahoru jsme šli přesně 30min..
Stojka. V půlce potkávám Jíťu, jen na ní řvu, ať dá vědět našim, že sem ok.
Jakmile se začalo klesat, konečná, stop, vykřičník a místo běhu sem mohl slaňovat, bylo by to rychlejší.. Na značce 5k do cíle sem se skoro rozbrečel, sám v horách, tady umřu...
Neumřel sem, doběhl sem do cíle. Propad dozadu, ale živej, zdravej a kotníky OK!
Dan druhej, je to démon! Klobouk dolů, forma jak řemen.
Přesun, vyhlášení, afterparty, "Bolo ako nebolo", hodně jídla, spokojených tváří a hafirovica tekla proudem... (Hafirovica je likér jedinečnej chuti vyrobený z čučoriedok nazbieraných nad obcou Zuberec. Recept na výrobu je tajomstvom /zná ho jen starosta Zuberce a Dan... :) )
Velké díky všem, kdo stojí za tímhle závodem... Nedá se to popsat, to se opravdu musí zažít.
Je úterý a já pořád ještě nechodím... :)
Fotky od Jíti budu přidávat postupně..
Komentáře
Okomentovat