Běžecké závody - díl I.

Jak sem psal už minule, je po sezóně..

Takže nezbývá, než se vrhnout na pár běžeckých závodů a tam se pokusit si zaběhnout nějaké hezké časy.

Ke konci sezóny je člověk rozběhanej, vytrvalost je, síla je, všechno by mělo být...

to by mi šlo :)

We run Prague

Den jak z pohádky, pohodová cesta vlakem, s klukama je sranda a Jíťa fotila a bavila se s náma, zkrátka paráda.

Po příjezdu na místo nás překvapilo, jak dobře je vše zorganizováno.

Šatny, stany, doprovedné akce, zkrátka takový malý sportovně - společenský festiválek.

Navíc v příjemném prostředí Žlutých lázní, u vody...

Chvíle do startu uběhla jak voda, rozklusání a už při rozcvičování sem poznával, že dnes to nebude úplně ok...

Rozloučení s Jíťou a už sme se šli "řadit"... Vše na ostrém slunci, procpat se co nejvíc dopředu a čekat...

Neznám lepší přípravu před startem, než stát 10min na slunci a čekat a čekat...

Pak prásk, maličko tlačenice, sem tam někoho postrčit a běželo se nádherně...

Nebudu to popisovat po kiláku, ale zodpovědně můžu říct, že to byl tvrdý závod a kdo nebyl dobře připraven a překopnul to v první půlce, ve druhé půlce trpěl jak pes...

Jíťa se činila, fotky prostě super :)

Někdo kolaboval, někdo se jen motal, většina potřebovala vodu, které moc nebylo, ale o tom je plný internet.

Za sebe můžu říct, že i pro člověka, který trénuje, to byl těžký závod. S výsledným časem moc spokojený nejsem, velkým problémem pro mě osobně bylo horko, ve kterém sem se doslova uvařil a nešlo pořádně běžet.

Na druhou stranu se mi fakt moc líbilo běžet městem, trasa super, akorát sem jí moc nevnímal :)

Staromák, Václavák... pěkný... poslední 3k podél řeky za trest :) V cíli sem se trochu motal, tak rychle pro batohy, než doběhne "hlavní balík" :)

Pak už jen pohoda a rozebírání proč to dneska nešlo - 40,18min (na 10k někde za 39min) 

Kouknu na telefon a tam sms od Tomáše Petra, že zítra ráno společný cyklistický trénink, podrobnosti u Honzy Vodehnala...

Tak to sem šel málem do kytek, je 8 večer, já pořád v Praze, po závodě, nachozené kiláky, návrat domů lehce před půlnocí..

Ok

Ráno jak z pohádky. Modré nebe, takové to krásné ráno, kdy je lehce kosa, ale na obzoru už svítí slunce...

Požádal sem Jíťu, zda by mi půjčila Orbeu na trénink, přemontoval sem košík, vyluxoval sem lednici, nacpal vše do dresu a s lehkým mrazením vyrazil:) Na sraz dorazil Honza Vodehnal a Pavel Kašpárek, společně sme zajeli pro Tomáše Petra..

To je mi teda partička :)

Až do Dobrušky cesta utíkala skvěle, ani nohy tolik nebolely, fajn pokec, pro mě s legendama

Ne každý den jezdím na kole s lidma co byli několikrát na Havaji, nebo skutečně byli profíkama…

ještě vych*at a JEDÉM ...

Za Dobruškou se to rozjelo..

Prej... "Ty neznáš Šerlich? Otočka Pardubickcýh Ironmanů…". Ok, jedem na Šerlich, tak sem se snažil jet s Honzou... dával sem si strašně, akorát když sme vyjeli nad Prázovku, tak sem si myslel, že je to vše a prej že to byl předkrm...

Šílenství, naprostý šílenství, nikdy sem snad na kole takhle nejel.. úplně popravenej, ve sjezdu do Deštného sem tahal gely, magneslife, tyčinky a byl rád, že dolů se jelo volněji...

V Deštném sem nechápal proč se jakože "loučí".. za chvíli sem pochopil... tady už se jelo pro mě totální peklo, vzadu sem nasázázel co šlo, nekoukal nahoru a jen jel..

Honza Vodehnal tak 200m vepředu, pak já, za mnou Kašpi, pořád se přibližoval... Tak kilák pod vrškem se dotáhl, chvíli sme jeli vedle sebe… Fakt sme fuňeli.. Kašpimu to letos lítá… zvedl se a s naprostou lehkostí začal odjíždět... Jo, málem bych zapomněl, on jedinej jel na časovkářském kole!!!! :D

Zlomenej jak vzduchovka sem se dotrtkal k Masarykově chatě na Šerlichu.

Nevím kdo sem, co tam dělám, ale jen poslušně otáčím a že jedem dolů do Deštného na benzínku…

Dolů nechápu...

Vždyť ty lidi mají doma rodiny!!!

Absolutně nechápu, jak to jedou... 

Když už se teda odvážím to trochu rozjet (odmítám jet víc jak 80km/h) tak pak zase tvrdě na brzdy a málem sestřelím Kašpiho... No nic, tak takhle ne... A sem zase jak beránek :)
Těším se až se napiju...

Ale bojím se, že když slezu z kola, padnu...
docela to jde…

slunce, pohoda... :D

Dobrý den, já sem Ondra „Prošitej“ a nemám co pít… Kupuju kolu, vodu, Iont… cpu do sebe tyčinky..

Kluci si lebedí na slunci a já jen čumím jak puk… „To sme jednou takhle jeli na Havaji na trénink se Stadlerem…"  nějak mi drhne ta tyčinka v krku… „a on přijde na benzínku a kupuje si snickersky“ … koukám na ten můj sojovej špalek…hm, tak tím to bude…

No nic, nasedat a domů..

SK OMT Pardubice "Dream Team" :)))

No, jenže domů to je ještě 70km …

Zpátky se jelo strašně, takovej vítr ani zepředu, ani z boku, pořád něco mezi a jelo se rychle…

Jeli sme dva-dva a když tak jedu s Honzou vepředu a už to fakt dost bolí, aktual kolem 37-40km/h se ptám, jak se točí když jedou takhle po dvou… prej se netočí, že se otočí třeba až zase za nějakou odbočkou… TO JE ALE ZA 15km!!! Pro mě peklo ..

Poslední brdek, na ten sem ještě vyletěl, dolů do Holic se svezl a pak už nějak nevim…

Vůbec nevim, šněruju silnici, na rovině, asi i křeče… Tak sem dostal nasypáno solné tablety, cukr do pusy a pojeď mladej..

Tomáš Petr si chce povídat, mluví něco o tom, že "tyhle watty, na kterých sem to jel průměrně zpátky jsou kompenzace, regenerace, chápeš?!..." Tome, promiň, já nevim, já tě moc nevnímám, já si tady jen takhle zalezu a budu hodnej, jo?...

Domů sem dojel a v pořádku …

Když sme jeli zpátky, tak sem ještě slyšel něco o tom, že není umění si prásknout takhle jeden trénink a pak se z toho 14dní dostávat…

14dní??? Tome, notáák, tak snad sme už velký kluci…

Je pátek a já sem unavenej šíleně…:)
Ještě že je už ten konec sezóny

Ještě poslední půlmaratón, jedem zase za Pardubice někam do Rakouska, prý pěkný, rychlý závod.. Den nato Běchovice. Taková hezká tečka za sezónou… 

P.S: Pokud to vyznívá tak, že to bylo strašný, tak naopak :) Bylo to strašně krásný a škoda, že sem tenhle kout Orlických hor objevil až takhle nakonec sezóny :)

Ahoj Ondra