Moraviaman - dny poté - aneb jak se umět kopat do pr... :)
Co teď?
Řeknu vám, příprava, to je dril, to bolí, někdy brečíte bolestí, někdy štěstím z dobře odvedeného tréninku. V hlavě se připravujete na závod, všechny volné chvíle (mimo práci a povinnosti samozřejmě:)) každou volnou vteřinu přemýšlíte nad tím, jak, kolik, za kolik, na čem... zvládnu to?... a jak?... V hlavě se toho honí spousta... Pak odzávodíte a ... JE PO VŠEM :)
Ale na tohle mě nikdo nepřipravil :) co to jako je? Co to má bejt? :) CO TEĎ? Nic...
Nevím jak ostatní, ale nějak se to ve mně teď pere. Po závodě mi bylo zle, žaludek na vodě, ale euforie z odjetého Ironmana dávala zapomenout na všechno co bolelo... nad ránem, když sem se dostal do postele, usnul sem jak špalek, bylo mi fajn... Někteří zkušenější radili PET lahve k posteli, to pro případ, že bych na posteli vykvetl tak, že bych nevstal, tak ať mám mobilní WC u sebe... Naštěstí se nic podobného nekonalo. Ne že bych byl v pohodě, to ne, chodil sem jak po nějaké celonoční gayparty, nalomenej jak vzduchovka, v pondělí sem v práci ani nešel na oběd, protože bych tam zkrátka nedošel - je to trochu dál :) Ale v úterý už to začínalo být lepší, v úterý večer sem už poprvé sešel schody normálně popředu (do té doby sem fakt musel pozadu) a ve středu už sem chodil normálně, nohy bolely, ale nic co by se nedalo vydržet... ve čtvrtek už sem měl roupy, že bych vyjel na kole, ale dostal sem doporučení, že tohle by ještě nebylo vhodné... Takže z kola nic nebylo, na běh sem moc pomyšlení neměl a tak zbývalo jen koupání :) V bazénu je dobře a je to jako balzám...
A tak si teď jen tak poplavávám a přemýšlím... na tohle sem opravdu připravený nebyl. Najednou po závodě člověk nikam nemusí, nic vlastně nemusí... a tak se učím kopat sám sebe do zadnice a užívat si to... A povím vám, je to pěkná dřina :) Co je pro mě osobně nejhorší je taková divná vnitřní únava, taková nalomenost, sem schopnej jednu chvíli pomalu vytahovat kolo a 10min potom už bych spal jak mimino... Byla divná taková vnitřní prázdnota, takové vzduchoprázdno, jako bych byl úplně vybagrovanej. Ale naštěstí máme zmrzliny, nebo jiné pochutiny, máme bazén a hlavně se nám ten pozávodní odpočinek blíží ke konci :)))
Dneska ráno sem si opět skvěle zaplaval v našem místním venkovním "svatostánku"... asi sem toho teď plnej, ale dám sem ještě jednu fotku, je to úžasné...
No ale asi stačilo... :)
Muselo to ze mě ven, tak jestlil to někomu přijde lehce zmatené, tak se omlouvám :) Všem přeji hodně síli a držte se! :)
A... makejte, ahoj Ondra.
Řeknu vám, příprava, to je dril, to bolí, někdy brečíte bolestí, někdy štěstím z dobře odvedeného tréninku. V hlavě se připravujete na závod, všechny volné chvíle (mimo práci a povinnosti samozřejmě:)) každou volnou vteřinu přemýšlíte nad tím, jak, kolik, za kolik, na čem... zvládnu to?... a jak?... V hlavě se toho honí spousta... Pak odzávodíte a ... JE PO VŠEM :)
Ale na tohle mě nikdo nepřipravil :) co to jako je? Co to má bejt? :) CO TEĎ? Nic...
Nevím jak ostatní, ale nějak se to ve mně teď pere. Po závodě mi bylo zle, žaludek na vodě, ale euforie z odjetého Ironmana dávala zapomenout na všechno co bolelo... nad ránem, když sem se dostal do postele, usnul sem jak špalek, bylo mi fajn... Někteří zkušenější radili PET lahve k posteli, to pro případ, že bych na posteli vykvetl tak, že bych nevstal, tak ať mám mobilní WC u sebe... Naštěstí se nic podobného nekonalo. Ne že bych byl v pohodě, to ne, chodil sem jak po nějaké celonoční gayparty, nalomenej jak vzduchovka, v pondělí sem v práci ani nešel na oběd, protože bych tam zkrátka nedošel - je to trochu dál :) Ale v úterý už to začínalo být lepší, v úterý večer sem už poprvé sešel schody normálně popředu (do té doby sem fakt musel pozadu) a ve středu už sem chodil normálně, nohy bolely, ale nic co by se nedalo vydržet... ve čtvrtek už sem měl roupy, že bych vyjel na kole, ale dostal sem doporučení, že tohle by ještě nebylo vhodné... Takže z kola nic nebylo, na běh sem moc pomyšlení neměl a tak zbývalo jen koupání :) V bazénu je dobře a je to jako balzám...
 |
| Když odmyslím ty palmy, tak takhle si teď užívíme náš venkovní 50m bazén... modrá obloha, modrá voda, nikde nikdo a jen tak si poplavávat... neskutečně úžasný pocit :) |
A tak si teď jen tak poplavávám a přemýšlím... na tohle sem opravdu připravený nebyl. Najednou po závodě člověk nikam nemusí, nic vlastně nemusí... a tak se učím kopat sám sebe do zadnice a užívat si to... A povím vám, je to pěkná dřina :) Co je pro mě osobně nejhorší je taková divná vnitřní únava, taková nalomenost, sem schopnej jednu chvíli pomalu vytahovat kolo a 10min potom už bych spal jak mimino... Byla divná taková vnitřní prázdnota, takové vzduchoprázdno, jako bych byl úplně vybagrovanej. Ale naštěstí máme zmrzliny, nebo jiné pochutiny, máme bazén a hlavně se nám ten pozávodní odpočinek blíží ke konci :)))
Dneska ráno sem si opět skvěle zaplaval v našem místním venkovním "svatostánku"... asi sem toho teď plnej, ale dám sem ještě jednu fotku, je to úžasné...
 |
| odmyslet lidi a přidat natažéné ty krásné velké dráhy :))) heuréka! :) A když do toho ještě zasvítí sluníčko... :) |
Muselo to ze mě ven, tak jestlil to někomu přijde lehce zmatené, tak se omlouvám :) Všem přeji hodně síli a držte se! :)
A... makejte, ahoj Ondra.
Ondro, naprosto pochopitelné ... aspoň pro mě, taky to tak vždycky mám. Myslím, že je na čase začít se rozhlížet po nějakém dalším zajímavém podniku :) Třeba "jenom" (půl)maraton :) Tak to tedy většinou praktikuju já ... Měj se a pomaličku zase makej :)
OdpovědětVymazatBáro :) Díky :) Je fajn slyšet, že to má někdo podobné :) Už už se rozhlížím, už už se nadechuju a je to fajn pocit :) Ještě jednou díky moc :)
OdpovědětVymazatHezky si to uzivej! Kdybys mel roupy, mrkni sem: http://ultramanlive.com/content/course-info/
OdpovědětVymazatTo nekde vyhrabal Advid...:-))
Co zase já? (-:
OdpovědětVymazat