Závodíme a trénujeme a znovu závodíme a ... pak zase trénujeme... :)

Duatlon byl minulou sobotu, je třeba tedy sepsat něco o tom, jak se mi dařilo. V začátku jen několik lehce alibistických faktů.. Duatlon Břehy je můj srdeční závod. Je to hlavně tím, že když jsem se minulý rok rozhodl býti triatlonistou, dočetl jsem se také, že triatlonisté se v rámci přípravy účastní různých závodů – duatlonů, aquatlonů apod. Vyhledal jsem si nejdřív, co znamená slovo duatlon, co je aquatlon a pečlivě jsem rozmyslel kudy svou několika týdenní přípravu povedu… Po pečlivém zvážení mé plavecké výkonnosti a prostudování výsledků z několika ročníků aquatlonů jsem účast na podobném podniku vyhodnotil jako lehce kontraproduktivní vzhledem k mé budoucí motivaci.. Startovat tam, kde mi už v první disciplíně naloží několik minut, to by byla asi motivačně sebevražda. Rozhodl sem se tedy pro Duatlon a nejblíž byl právě ten v Břehách. Přihlásil sem a postavil se na start a připadal sem si jak závodník.. Dokončil jsem někde v půlce startovního pole a měl tak možnost poprvé okusit atmosféru multisportovního závodu.

Duatlon Břehy 2010

Po roce sem se postavil na start, opět z plného tréninku, nikoliv však 3 týdenního, ale ročního.. Prezentace v pohodě, kupodivu sem ani nebyl moc nervózní. Kolo do depa, vše už tak nějak automaticky. Oproti loňským plavkám a cyklodresu jsem se oblékl do mojí závodní kombinézy, na nohy kompresní návleky, to aby moje lýtkové brambory nedostávaly takový nášup.. Botky jsem taky oproti loňsku poladil a nebylo tak nutné nic zavazovat.. Dokonce jsem měl i nové tretry na kolo, které sem po vzoru „profíků“ upnul na kolo.. Vybaven sem byl skvěle..

To se jako protahuju, hlavně ty kotník, hlavně ty kotníky... :)

Start byl na desátou a už 5min před startem se začalo 83 startujících srocovat pod nafukovacím obloukem, nervózně podupávat a připravovat se. Dovolil sem se postavit do 1-2 řady, hned vedle pánů Vodehnala, Cogana, Slatinského, Wainera, Vojtěcha a dalších..  Jíťa mi pořád říká, ať se toho nebojím a klidně se dopředu postavím :)Takže proč ne :) Na 10:00 nám to Tomáš Petr mocným zatroubením z vuvuzely odstartoval a mohlo se začít… 

Začal sem tak jak ostatní a bylo to asi docela ostré, protože při náběhu na polní cestu kolem rybníka jsem byl někde na 5-6 místě.. Tempo sem raději ani nekoumal, jen sem prostě běžel.. to už ale nebylo o čem, prostě sem to klasicky přepálil a tak jsem začínal lehce "krotit vášně", spíš teda pěkně tvrdnout :) Nechal sem první skupinku běžet a čekal sem, kdy mě to začne brát zprava, zleva… Pořád nic a tak sem se začal ohlížet. To byl asi signál pro ostatní, že jestli někdo chce jít, tak prosím, jen pojďte … Honza Vodehnal to najednou kolem mě mastí v typickém mírném záklonu a za ním smečka pronásledovatelů. Zkouším to chvíli uviset na konci skupinky, ale tempo bylo opravdu vražedné, takže volím opět „za své“ a šlapu do toho, co se dá. První 3,3km dlouhý okruh za 12min a jdeme do druhého

náběh do 2. kola..

Tam se nic zvláštního neodehrálo, nikdo mě nepředbíhal, akorát Honzovi Vodehnalovi se podařila skupinka potrhat a začínal jsem lehce stahovat odpadlíky… Do depa jsem přibíhal někde kolem 15. místa a celej natěšenej sem zapínal helmu na kolo, pak už jen brýle, kolo za sedlo a hurá z depa… Depo extrémně rychlé, na mě až moc.. Ale to bych nebyl já.. Moje 2 měsíce nové tretry upnuté na kole mě zradily… Nějak sem naskočil, ale jak sem šlápnul, gumička praskla a tretra se otočila mrška vzhůru nohama a nešlo se nazout! Zkouším druhou, ale stejný problém, začínám skoro zastavovat, kymácím se, div sem se nepřevrátil na stranu… V poslední chvíli se mi podaří šlápnout na jednu tretru, pak i druhou a konečně se rozjíždím… Drahocenné vteřinky získané v depu jsou fuč a jedeme znovu … Na hlavní se mi podaří už poměrně lehce a hlavně obout a začínám šlapat… Do mírného kopečka, pak rovinka, trať celou podepisovat nebudu, ale byla to výživa, celkem 5x brzda na 0, otočka kolem kuželu a znovu to rozjet. Po celou dobu na kole sem opět čekal ten známej zvuk karbonových ráfků, když mě předjíždí, ale nic…

teda abych nekecal, předjíždí mě cca 5 lidí, já opět nikoho… V poslední rovince mě dojíždí skupina cca 5 lidí, jeden z nich jde dopředu, jakmile předjíždí, narovnám se, nechám se předjet a otáčím se na další, že jako jestli chtějí jet, tak ať jedou. Prý že ne, že můžu, tak jsem opět zalehnul do hrazdy a jedu. Po minutě je u nás motorka s rozhodčíma a kluci za mnou dostávají STOP and GO, prý byli moc blízko.. Rozhodně velimi pozitivně hodnotím přítomnost rozhodčích na trati. Nejen že opravdu skvěle hlídali hákování, ale opravdu měl člověk pocit, že závodí … 

@ hrusa6 - tnx!

Po příjezdu do depa hezky oběhnout depo a hurá do maratónek. Díky super tkaničkám to mám během vteřiny a vybíhám. Ihned po výběhu z depa předbíhám cca 4 soupeře, kteří přechody asi moc nepotrénovali a bylo vidět, že běh není úplně standartní. Beru za to hned od začátku, tempo nasazuju kolem 3,50min/km a kontroluji pozici… Do cíle dobíhám na celkově 19. místě včetně štafet, v kategorii na 4. a opravdu spokojený, že jsem si konečně zazávodil… Díky Jítě za perfektní servis a klukům za podporu a fandění podél trati

Ve středu jsem se postavil na start tréninkového běhu na Kunětickou horu, běh je to dlouhý 10,3km, v první části vede cca 2km lesem po hodně kořenovité cestě, nestále se mění směr a zatáčí se někam za roh, po 2km se vbíhá na asfaltovou cestu a po ní se dobíhá až pod jedný kopec široko daleko – Kunětickou Horu. Nahoru už vede opět jen pěšina, zprvu mírně stoupá, později už docela ostře a nakonec člověka prověří několik strmých schodů, výlez na cestu a hurá dolůůůů… Seběh kolem hradu zpět na asfaltovou cestu a zpět na start, stejnou cestou. Start byl plánovaný na 18hod, na startu bylo cca 30 lidí, sice neběhám dlouho, ale jž jsem většnu poznával. Po startu jsem se usadil někde kolem 2.-3. místa, to jen abych nemusel na pěšině nikoho obíhat, ale tempo Mloše Kratochvíla bylo docela vysoké, garmn občas ukazoval  3,20min/km… bylo jasné, že dlouho to nepůjde, ale ten úsek lesem jsem chtěl udržet. Po výběhu z lesa mě předběhl kluk z Pardubického oddílu orientačních běžců a za ním ještě pan Šafr ve svém typickém stylu… styl nestyl, Petr Šafr umí a umí i rychle, takže jsem se nechal poslušně předběhnout a šoupal dál nohama … Kde se vzal, tu se vzal, na asfaltce to proti míří na kole Honza Vodehnal, otočil to a tak sme krátce pokecali, start nestihl kvůl práci, domluvili sme se na společný výběh a každý sme pokračovali – on domů, já nahoru na hrad… Nahoru jsem si pohodlně vycupital, dolů vytřepal nohy, do cíle se nějak domotal a celkově na 4. místě. Ale to není podstatné, důležité je, že sem trošku protáhl nohy z víkendu, pak jsem ještě doklusal 4km domů a bylo potrénováno.

A v sobotu jsem byl přizván na ryze běžeckou akci – Půlmaraton v Německém Selbu. Z Pardubic bylo vypravené auto, cesta byla hrazená, startovné taky, občerstvení taky, v podstatě bylo jen potřeba se dobře vyspat… Ráno v 6,15 mě kluci nabírají u stadiónu, cesta velmi příjmemně ubíhá, neustále je o čem povídat a já z kluků tahám rozumy o tréninku a běhání celkově. Po příjezdu na místo jsme zavítali do česko-německé kavárny Cafe Ludwig, kde nám radnice nechala otevřít účet, to bylo velmi příjemné. Co už tak fajn nebylo, byla krajina kolem… Samej kopec a kopeček… no, však uvidíme, prý to je jen lehce zvlněné.. po malém občerstvení v podobě domácího koláče od paní majitelky jsme se vypravili na místní stadión, kde ve 14hod měl zaznít startovní výstřel.. Před startem klasika, už mi to an nepřijde, snad sem ani nebyl nervózní.

"Pohodaaaa" :) Však brzo přejde :)

Ještě nezbytné skupinové foto a může se jít na věc :) Podle všeho nás opravdu čekal fajn zážitek...

Ještě společné foto - zleva Milan Uchytil, Honza Havelka, Váša a já :)

Na startu nás stojí lehce kolem 250 lidí, ale někteří jdou pouze desítku, která se odpojuje někde na 3km. Běží se jeden okruh a to mi moc nesedí, navíc při rozklusání jsme si byli prohlédnout terén a cesta sice vede lesem, ale po prašné cestě plné kamínků a slunce nemilosrdně pállo… čekal nás docela zážtek.. na druhou stranu, nebudem se s tím nějak mazat, za chvíli sme zpátky… hm.. po startu jen mírná tlačenice, fakt mi tyhle loketní šťouchance nevadí

start :)

vepředu se formuje skupinka cca 5ti ldí, za nima díra 3 metry a pak já s Vášou táhnem celej balík… Tak sme si užili chvilku slávy, ale to už točíme ven ze stadiónu a do mírného kopečka… v pořádku, nevadí, kopeček sem, kopeček tam… na 3km se sbíhalo podezřele hodně z kopce, to už sem začínal být trochu podezíravý.. potom, co se od nás odpojili desítkář, následovala prudká levá a hodně dlouhá rovinka, kopec, rovnka, kopec, rovinka, kopec – taková hezká modrá sjezdovka… V tu chvíli sem si ze všeho nejvíc přál tam nebejt a proklínal sem všechno a všechny.. Naštěstí jsem tam takhle nebyl sám, ale několik desítek podobných magorů, co se vydalo na tenhle podnik.. popisovat po klometru to nebudu, rovina se nekonala ani omylem, vše buď v prudkém seběhu, nebo neustále do kopce, vyjímka byla až na 15.km, kde následovala prudká změna směru a to, co jsem uviděl za zatáčkou, tak z toho mi ruplo za krkem.. Na 15km regulérní stojka jak na nějakým běhu do vrchu.. Humus fialovej, poslední nadávky a zaříkávání se, že takovouhle kravinu už nikdy, pak jen opět seběh, výběh – to celé asi 3x a poslední kilometr, opět na stadión a hurá do cíle.. čas není asi tolik vypovídající, celkově jsem doběhl ve své kategorii na 2. místě, Vašek taky 2. a v družstvech (3 členná družstva) jsme dokonce vyhráli … Něco zcela nevídaného.. :) Jen bych chtěl poděkovat všem za podporu, bez toho by to nešlo :)

předávání cen :)

Ale to už je zase jinej příběh…
Samozřejmě se taky pekelně trénuje, hodně teď tlačím na kolo a následné výběhy jako přechod a naštěstí se už dá chodit plavat na otevřenou ven ….

RomanTyčka :)

Jdem na to :)

Když bude chuť a čas, napíšu sem opět další týden, ale teď je to opravdu o morálu...

Ať se Vám všem jen daří a makejte :)

Ahoj