9. týden - 28. února - 6. března 2011 - od všeho trochu

Je úterý, to znamená, že je  nejvyšší čas sepsat další report o mém tréninkovém snažení… Bohužel, absolutně nemám čas na sepisování reportu. Pokud si najdu chvíli, samozřejmě nejraději ho trávím s mojí nastávající J a pak je potřeba taky trénovat, aby ten Ironman nebyl úplný výbuch, aby to nebyla tolik nechtěná procházka místo maratónu, vlastně abych už z vody byl schopnej vylézt po svých :)
Ale ono to nějak dopadne, nějak bude. Týden celkem pozitivní, klaplo téměř vše, co jsem měl v plánu, hlavně mě to bavilo, co víc si přát :)

V pondělí jsem původně nechtěl jít plavat, ale kousnul sem se a šel vyplavat totálně dřevěné nohy po nedělní Malé ceně monaka. Nohy, to byla přesně ta část těla, o které sem tak dobře věděl celý den a to hlavní mělo teprve přijít, obvykle den poté je to ještě „pohoda“ S Jirkou sme se shodli, že motivace sice není, ale je potřeba trošku zabušit(hahaha :)), takže po rozplavu 4x 400, něco doplavat a domů…
V úterý sem málem ráno nevstal z postele, zadní stehna úplně zatuhlá, tady nebylo o čem, prostě pomalu zahřát a přes bolest rozhýbat.. Po práci jsem hned usedl na kolo, rozjel se a odjel, nebo spíš vyjel hodinku. No, popravdě, nebylo to úplné vyjíždění, klasicky hezky do kopce, ale více točit nohama, ať se nevodhulím před během… Protože(!) na běh jsem byl pozván (a za to patří velký díky Vaškovi Rohlíkovi :) Tnx a lot!) na „Sezemický pohár“ Pardubických běžců… Vybíhá se od Sokola v Pardubicích a běží se do Sezemic. Cestou jsou 2 „rychlostní prémie“, které se bodují a samozřejmě pořadí v Sezemicích. Na start sem se rozhodl, že si vyklusnu… Už tohle rozhodnutí mě samotného překvapilo, resp. překvapil sem tím sám sebe, protože ještě tak půl roku zpět sem po kole byl schopnej klusnout tak max 5km, pak mě to nebavilo a omlouval sem si to tím, že nohy sou ready, ví co mají dělat, že to stačí a že až na závodě… Dneska ne, doklusal sem krásně 3km na start a překvapilo mě, kolik tam bylo lidu! A hlavně, kolik lidu mě tam poznávalo… Za chviličku se cca 14 běžsů dalo do pohybu směr Sezemice. Cesta je to pěkná, stále po stezce… Byl jsem upozorněn na to, že se tempo stupňuje, což se za chvíli potvrdilo. Po výběhu z města se běželo na mě už celkem slušné tempo, ale jakože pořád pohoda, držím se Vaška, který mě celou dobu pokládal otázky, ovšem moje schopnost odpovídat byla už značně snížená… V jednu chvíli mi to přišlo už docela rychlé, kouknu na Garmina, tam svítí 3,48min/km a Vašek se ptá:“kolik?“, tak sem vyplivnul něco jako „pod třipade“ a on za to vzal… To už sme běželi jen ve 3 lidech.. To se mi zamlouvalo a vidina „bedny“ na představení mě trošku motivovala, nohy přestaly tahat a z rozmýšlení mě vytáhnul znova Vašek, který za to znova bere, tak mu zkouším znova viset, zase do háku a s vypětím všech sil uvisím..tohle se opakovalo ještě 2x a pak jsem regulérně odpadnul, tempo hluboko pod 4min/km a nějak sem vytvrdnul… Nevadí, kontroluji pozici a na prémii dobíhám 3, do cíle taky, takže spokojenost, docela mě to bavilo.. Domů už jen výklus a můžu zodpovědně říct, že poslední 3km sem toho měl už plný kecky. Bolelo to hodně,ale nějak sem se domů dobelhal a to doslova, celkem 19km, v tom „lehce“ intenzity a fakt sem se obával, co na to moje nožky. Ale jasné bylo jedno, zítřejší pětku na dráze nejdu, ani kdyby mě nutili…

Tady si neodpustím malé odbočení.. už delší dobu sleduji (někdo může říct, že samolibě, ale má li moje vlastní tělo zvládnout 226km ve vodě, na kole a nakonec doběhnout, tak se trošku pozorovat musím..) jaká je odezva na tréninkovou zátěž. Obecně musím říct, že jsem chtěl zhubnout a to dost. Je zbytečné tahat 10kilo ve hmotě, která je nevyužitá, takže jsem přestal shybovat, úplně posilovat a doufal, že delšími tréninky bude postupně docházet k redukci… Nestalo se tak úplně a dokonce nohy místo hubnutí začaly sílit. A to tak, až sem z toho byl sám překvapen. Letos, jakoby proutkem někdo mávnul, je to naopak, najednou se všechno tenčí, hubne, zmenšuje, šlachovití, no super…

Ve středu to bylo porno, doslova hard porno, moje nohy, MOJE NOHY! Rozjebaný na kaši. Stokrát ověřená pravda, že na tréninku se člověk nikdy nezdělá tak, jako při závodě se potvrdila, navíc dva po sobě ve 4dnech… No, takže běh jsem pro dnešek vynechal a jeli jsme pouze na bazén. V bazénu se mi ani plavat moc nechtělo a nebýt Janka, tak snad zaplavu 500m a odporoučel bych se do sprch.. Po plavání už jen doma a nohy nahoře.
Ve čtvrtek jsem usednul na kolo, v plánu (8+2min) x 6 + vyjetí a rozjetí. Dotočeno a v nohách už byla zase síla...
V pátek jsem se rozhodl lehce vyklusnout do 10km, jen aby nohy věděly, že se běhá … tepy ok, nohy ok, není o čem.. místo plánovaného bazénu jsem zůstal doma a Jíťa vařila… A uvařila cca 600g hovězích steaků se salátkem, no hezky sem se přecpal…
Bazén jsem nechal na sobotu s tím, že to spojím s plánovanou návštěvou v Litomyšli. Mají tam nový, krásný bazén, fakt pěkný. Odplaváno lehce přes 2km, doma jsem ještě usedl na kolo a i když už u nás byla návštěva a Jíti ségra, odkroutil jsem na kole 3x(15+5min int) + rozjetí, vyjetí, hotovo…
Nedělní ráno jsem byl zřejmě díky společnosti malého buldočího bastarda 

chrochtal, prskal, dělal bordel a takhle se oblizoval, když mi pochcal boty...
musel sem vyběhnout, jinak by letěl :)

brzy vzhůru, takže jsem vyběhnul do prosluněného nedělního rána kolem Labe směrem na Kuňku a zpět, krásný klus na nízkých tepech, jen sem se kochal a hřál na sluníčku. Pak už jen rege a „dobrou“ … Bohužel ve vzduchu lítá další kolo nějaké virózy a tak sem mírně jetej… Ale neva, poperem se s tím a pořádně zabušíme..