Volnější intermezzo, aneb back to the roots :)
Mám potřebu něco napsat, je toho docela dost, o čem bych měl napsat, ale klasicky není moc jak začít :)
prostě znáte to, člověk je plnej všeho, ale nevím jak začít :) Soustředit se nejde, slova nějak nelezou přes prsty na klávesnici a přemýšlíte jak jen se začít soustředit na to, co chcete ze sebe dostat... Možná by pomohla tma a tak se možná půjdu zavřít do ložnice, abych po pár minutách vylezl jak krtek na denní světlo a zase zkoušel něco jiného a tak pořád dokola... Tak takhle nějak si teď připadám v tréninku. Nic nepomáhá a já se pomalinku začínal plácat v nechuti cokoliv dělat. Nenápadně jako nějakej had se vplížila lehká stagnace v tréninku, přešlo to celé v nechuť a nucení se do tréninku. V podstatě jsem od listopadu bušil do tréninku jak blázen, místo volných týdnů, kdy jsem měl odpočívat, tak jsem si jen namlouval, že odpočívám, makal jsem stejně, někdy i víc, když jsem nemohl běhat, o to víc jsem plaval a dřel na kole. Vrchol všeho bylo asi vyškrtnutí pondělku jako volného dne a začal jsem jezdit i v pondělí na plavecké tréninky. Tady to možná začalo a poslední týden jsem se už pomalu začínal zadírat... Ne, tohle fakt není fňukání, ale pomaličku sem na sobě začal pozorovat možné známky přetrénování.
V bazénu to sice začíná jezdit, tréninky vypadají čím dál líp, ale k čemu to je, když nejen dobře plavat potřebuju :) Je to vlastně sranda, jak se člověk snaží najít rovnováhu mezi třema sportama, který samostatně jsou už docela slušnej kotel, pak teprve dokupy :)
Na kole už asi není cesty zpět, o nějakém najíždění kilometrů nemůže být ani řeč, v podstatě od listopadu sedím na kole min 3x týdně a všechny tréninky na "plný kule", v kuchyni potopa - jedinou výhodu to má, vytírám v kuchyni 3x týdně :) ale jinak, co tam vzpomínám, tak i když jsem si myslel, že jedu pohodu, tak pořád to bylo v pásmu 3-7 tepů pod ANP a to rozhodně není nějaká kompenzační vyjížďka :) Samožřejmě každý trénink se skládá z rozjetí 10 - 15min a následného zalehnutí do hrazdy, kde točím min 45min vepředu velkou, vzadu co utočím a zátěž na trenažéru samozřejmě na předposledním - takže pořád do solidního kopce :) A když si to tak člověk po sobě přečítá, nebo kdybych to četl někde u někoho na blogu, nebo v tréninkovém deníku, řekl bych, že ten člověk si zaplatil místenku rovnou do lázní v tom lepším případě, v horším na chirdu s něčím přetrženým... Pro ostatní je řešení vždycky po ruce, ostatním se to radí... Kovářova kobyla... :) A podobný kraviny...
A běh, to byla věc, co mi od listopadu dělala největší radost. Na běhu to lítalo neskutečně! Minulý rok jsem běhal kilometrové úseky ve 3 opakováních a každý jednotlivý kilometr po 3,55 - 4min/km. Objem v porovnání s tím, co jsem běhal poslední 3 měsíce byl nic. Poslední měsíc jsem zařadil rovinky, úseky, změny tempa a najednou to začalo jít neskutečně nahoru. Měsíční kilometráž se pohybovala mezi 200 - 300km za měsíc, kilometrové úseky jsem přestal běhat a běhal stupňované běhy, kdy jsem na delším výběhu každý kilometr běžel rychleji než ten předchozí a kolikrát jsem po 13km dobíhal poslední kilák za 3,30min/km, pokud jsem běhal úseky, tak vše co bylo pod 2km, tak bylo pod 3,15min/km, prostě rychle, rychle a když už sem šlapal vodu, tak znovu a rychleji :) ...
Dneska se stavil Janek-Reborn a tak sme po delší době dali řeč. Má všeho teď taky docela dost, snaží se dodělat školu, někdy se daří víc, někdy míň, zkrátka tak, jak je to vždycky. Co je však horší, za "zábavu" a bavit by se člověk měl až po práci - tedy v jeho případě po učení. Jenže nějak se zase nejde učit - jestli to je tím prostředím, vzduchem, stravou... Kdo ví a tak učení odkládá, odkládá a odkládá, až se pro samé odkládání nedostane ani na tu hodinku na čerstvém vzduchu a tak místo učení a provětrání si hlavy, tak raději jak sám říká, vezme prkýnko, nějakou dobrotu, sedne k tv, počítači a začne zakrojovat - tu salámek, tu trochu špeku... No však kod zná Jednu, ví, že se se žrádlem taky umí hezky poprat :) A tak sme se dneska byli projít tady u nás na Dukle na dráze - sluníčko, sic kosa jak z nosa, ale krásně bylo :) procházíme se jak dvě buzny po tartanu a klábosíme, prolejzáme steaplové překážky, doskočiště, koulařské sektory a cestou zpět sme se zastavili u nástěnky místního atletického oddílu s výsledkama. Hned jsem začal pátrat po časech aspoň na pětku... koukám, koukám a tam čas z MČR a čas 15,34min na 5000m ... "Hm, hm, ale to není žádná hitparáda" povídám Jendovi... "To je kolem 3,06min/km"... A v tom se zarazím a radši sem si strčil ruce do kapes, abych se neproplesknul! Sám sobě bych vlepil takovýho facáka, že bych se ani o ty dveře nezastavil! Takovou hovadinu vypustit z pusy?! Co se to stalo? Nikdy sem moc nepřemýšlel nad tím, co jsem řekl. Když už sem to řekl, tak co, no, je to venku... ale dneska ne. Fakt mě to překvapilo, protože ten čas 15,36min na 5000m je naprosto úžasnej, ten výkon je prostě super! Dalo to na 7. místo na MČR v atletice! S tímhle časem může kluk v pohodě běhat extraligu! A já tu plácnu takovou hovadinu, že prej to je "nic moc"... A najednou mi to došlo. Prostě moc bych chtěl, hlava by chtěla víc, než je teď možný. Nešlo tady v podstatě teď o ten čas, stejně jako nejde v celým tomhle zmateným povídání o to, kolik a jak jsem trénoval. Jde jen o to, že hlava by chtěla, ale někdy to prostě nejde. Moje hlava - co se sportu týká - jinak uvažuju naprosto střízlivě, snad možná i klidněji :) je za poslední rok tak zblbnutá a zamotaná všema (a nic proti těmhle opravdovým profíkům) těma Ospalýma, Čelůstkama, Švarcema a Frintovejma a dalšíma a dalšíma skvělejma atletama, se kterýma chci závodit... Víc než cokoliv jiného bych si s těmahle lidma rád zazavodil, trošku je prohnal ve vodě - brnkal jim na nohy, na kole trošku potahal, zkusil nastoupit, nebo jen točil na větru a v běhu jim dejchat na záda... Prostě posledních pár měsíců jsem chtěl právě tohle strašně moc, víc než cokoliv jiného a tak mi připadaly výkony, když se nerovnaly, nebo neblížily národním rekordům v jednotlivých disciplínách, jako něco, s čím bych nemohl být spokojenej... Proste sem asi úplně zmagořel :) A hlava to chtěla, nohy a vlastně celej sem se mačkal každej trénink na doraz. Nedbal sem všeho, co o teorii sportovního tréninku vím, když jsem měl odpočívat, jen sem si namlouval, že oddychuju a znova a znova sem makal, abych se co nejrychleji dostal tam, kde bych mohl aspoň čestně těm všem super atletům stačit. A ne jen v jedné disciplíně, jsem už přece triatlonista (jak směšný to je prohlásit ... po 3 závodech :) ) ale chtěl jsem to ve všech disciplínách. Co na tom, že loni touhle dobou jsem neuplaval v kuse 100m v bazénu... je mi jedno, jak moc velkej je kotel plavat 1500m pod 17minut... Ja to zaplavu... :) :) :) :) (to se teď směju sám sobě) Kolo neřeším, tam se přece skoro povezu v balíku a že oni běhají fakt rychle? Je mi jedno jak moc to chtějí oni, já to chci přece víc :) :) :) (opět se směju sám sobě) Zkrátka hlava se toulala někde v oblacích, nechala zbytek těla, ať se trápí - ten progres, co sem si zadřel za poslední rok jakoby nebyl, chtěl jsem víc a v podstatě jsem i zapomněl, pro jakou radost jsem začal triatlon dělat... Zážitky a překonání sebe samotnýho.
A tak jsem si prostě vyhlásil 2 dny totálního volna :) Snad mi i tady tohle pomůže, snad mi pomůže sauna a vhlášený pyžamový den na sobotu, kdy nehodlám vylézt z postele a pokud mi bude chybět nějaká aktivita, tak se oblíknu do hadrů a vezmu Fondypsa na procházku někam, kde neběhám (to ale půjde hůř :) ) a uvaříme si s Jíťou doma nějakou dobrotu a 2 dny nechci o tréninku nic vědět :) Odfouknu, zmobilizuju síly a tenhle 3 měsíční intenzivní blok vezmu jako výbornej základ pro to, na co se chystám - no přece absolvovat prvního Ironmana! :) A to je v tuhle chvíli kdy tohle píšu, přesně za 147dní 7 hodin a 49minut :)
back to the roots a pojďme se sportem zase bavit :) ale pořádně oddychnutí :) Držte se všichni a ať máte jakoukoliv krizi, poperte se s tím, rozhodně to stojí zato a nepřestávejte jen kvůli tomu, že to teď nejde. Jak rád říkám, šlápněte do toho hovna s chutí :) Navraťme se v hlavě znovu na začátek a zkuste si ten pocit znovu vybavit. Vše je v hlavě :)
Držte se, ciao
prostě znáte to, člověk je plnej všeho, ale nevím jak začít :) Soustředit se nejde, slova nějak nelezou přes prsty na klávesnici a přemýšlíte jak jen se začít soustředit na to, co chcete ze sebe dostat... Možná by pomohla tma a tak se možná půjdu zavřít do ložnice, abych po pár minutách vylezl jak krtek na denní světlo a zase zkoušel něco jiného a tak pořád dokola... Tak takhle nějak si teď připadám v tréninku. Nic nepomáhá a já se pomalinku začínal plácat v nechuti cokoliv dělat. Nenápadně jako nějakej had se vplížila lehká stagnace v tréninku, přešlo to celé v nechuť a nucení se do tréninku. V podstatě jsem od listopadu bušil do tréninku jak blázen, místo volných týdnů, kdy jsem měl odpočívat, tak jsem si jen namlouval, že odpočívám, makal jsem stejně, někdy i víc, když jsem nemohl běhat, o to víc jsem plaval a dřel na kole. Vrchol všeho bylo asi vyškrtnutí pondělku jako volného dne a začal jsem jezdit i v pondělí na plavecké tréninky. Tady to možná začalo a poslední týden jsem se už pomalu začínal zadírat... Ne, tohle fakt není fňukání, ale pomaličku sem na sobě začal pozorovat možné známky přetrénování.
 |
| tohle není tedy stav přetrénovanosti, ale totální kaše po doběhnutí prvního maratónu - horského k tomu :) to je vlastně slast :) |
V bazénu to sice začíná jezdit, tréninky vypadají čím dál líp, ale k čemu to je, když nejen dobře plavat potřebuju :) Je to vlastně sranda, jak se člověk snaží najít rovnováhu mezi třema sportama, který samostatně jsou už docela slušnej kotel, pak teprve dokupy :)
Na kole už asi není cesty zpět, o nějakém najíždění kilometrů nemůže být ani řeč, v podstatě od listopadu sedím na kole min 3x týdně a všechny tréninky na "plný kule", v kuchyni potopa - jedinou výhodu to má, vytírám v kuchyni 3x týdně :) ale jinak, co tam vzpomínám, tak i když jsem si myslel, že jedu pohodu, tak pořád to bylo v pásmu 3-7 tepů pod ANP a to rozhodně není nějaká kompenzační vyjížďka :) Samožřejmě každý trénink se skládá z rozjetí 10 - 15min a následného zalehnutí do hrazdy, kde točím min 45min vepředu velkou, vzadu co utočím a zátěž na trenažéru samozřejmě na předposledním - takže pořád do solidního kopce :) A když si to tak člověk po sobě přečítá, nebo kdybych to četl někde u někoho na blogu, nebo v tréninkovém deníku, řekl bych, že ten člověk si zaplatil místenku rovnou do lázní v tom lepším případě, v horším na chirdu s něčím přetrženým... Pro ostatní je řešení vždycky po ruce, ostatním se to radí... Kovářova kobyla... :) A podobný kraviny...
 |
| "Eduard" - mám ho cca 11 měsíců :) |
A běh, to byla věc, co mi od listopadu dělala největší radost. Na běhu to lítalo neskutečně! Minulý rok jsem běhal kilometrové úseky ve 3 opakováních a každý jednotlivý kilometr po 3,55 - 4min/km. Objem v porovnání s tím, co jsem běhal poslední 3 měsíce byl nic. Poslední měsíc jsem zařadil rovinky, úseky, změny tempa a najednou to začalo jít neskutečně nahoru. Měsíční kilometráž se pohybovala mezi 200 - 300km za měsíc, kilometrové úseky jsem přestal běhat a běhal stupňované běhy, kdy jsem na delším výběhu každý kilometr běžel rychleji než ten předchozí a kolikrát jsem po 13km dobíhal poslední kilák za 3,30min/km, pokud jsem běhal úseky, tak vše co bylo pod 2km, tak bylo pod 3,15min/km, prostě rychle, rychle a když už sem šlapal vodu, tak znovu a rychleji :) ...
 |
| moje úplně první závody mimo žíněnku - Duatlon Břehy - 6-26-3 :) v plavkách a cca 200km naježděno na kole :) Ale ten pocit v cíli :) neskutečný :) jako blecha, jako blecha... :) |
Dneska se stavil Janek-Reborn a tak sme po delší době dali řeč. Má všeho teď taky docela dost, snaží se dodělat školu, někdy se daří víc, někdy míň, zkrátka tak, jak je to vždycky. Co je však horší, za "zábavu" a bavit by se člověk měl až po práci - tedy v jeho případě po učení. Jenže nějak se zase nejde učit - jestli to je tím prostředím, vzduchem, stravou... Kdo ví a tak učení odkládá, odkládá a odkládá, až se pro samé odkládání nedostane ani na tu hodinku na čerstvém vzduchu a tak místo učení a provětrání si hlavy, tak raději jak sám říká, vezme prkýnko, nějakou dobrotu, sedne k tv, počítači a začne zakrojovat - tu salámek, tu trochu špeku... No však kod zná Jednu, ví, že se se žrádlem taky umí hezky poprat :) A tak sme se dneska byli projít tady u nás na Dukle na dráze - sluníčko, sic kosa jak z nosa, ale krásně bylo :) procházíme se jak dvě buzny po tartanu a klábosíme, prolejzáme steaplové překážky, doskočiště, koulařské sektory a cestou zpět sme se zastavili u nástěnky místního atletického oddílu s výsledkama. Hned jsem začal pátrat po časech aspoň na pětku... koukám, koukám a tam čas z MČR a čas 15,34min na 5000m ... "Hm, hm, ale to není žádná hitparáda" povídám Jendovi... "To je kolem 3,06min/km"... A v tom se zarazím a radši sem si strčil ruce do kapes, abych se neproplesknul! Sám sobě bych vlepil takovýho facáka, že bych se ani o ty dveře nezastavil! Takovou hovadinu vypustit z pusy?! Co se to stalo? Nikdy sem moc nepřemýšlel nad tím, co jsem řekl. Když už sem to řekl, tak co, no, je to venku... ale dneska ne. Fakt mě to překvapilo, protože ten čas 15,36min na 5000m je naprosto úžasnej, ten výkon je prostě super! Dalo to na 7. místo na MČR v atletice! S tímhle časem může kluk v pohodě běhat extraligu! A já tu plácnu takovou hovadinu, že prej to je "nic moc"... A najednou mi to došlo. Prostě moc bych chtěl, hlava by chtěla víc, než je teď možný. Nešlo tady v podstatě teď o ten čas, stejně jako nejde v celým tomhle zmateným povídání o to, kolik a jak jsem trénoval. Jde jen o to, že hlava by chtěla, ale někdy to prostě nejde. Moje hlava - co se sportu týká - jinak uvažuju naprosto střízlivě, snad možná i klidněji :) je za poslední rok tak zblbnutá a zamotaná všema (a nic proti těmhle opravdovým profíkům) těma Ospalýma, Čelůstkama, Švarcema a Frintovejma a dalšíma a dalšíma skvělejma atletama, se kterýma chci závodit... Víc než cokoliv jiného bych si s těmahle lidma rád zazavodil, trošku je prohnal ve vodě - brnkal jim na nohy, na kole trošku potahal, zkusil nastoupit, nebo jen točil na větru a v běhu jim dejchat na záda... Prostě posledních pár měsíců jsem chtěl právě tohle strašně moc, víc než cokoliv jiného a tak mi připadaly výkony, když se nerovnaly, nebo neblížily národním rekordům v jednotlivých disciplínách, jako něco, s čím bych nemohl být spokojenej... Proste sem asi úplně zmagořel :) A hlava to chtěla, nohy a vlastně celej sem se mačkal každej trénink na doraz. Nedbal sem všeho, co o teorii sportovního tréninku vím, když jsem měl odpočívat, jen sem si namlouval, že oddychuju a znova a znova sem makal, abych se co nejrychleji dostal tam, kde bych mohl aspoň čestně těm všem super atletům stačit. A ne jen v jedné disciplíně, jsem už přece triatlonista (jak směšný to je prohlásit ... po 3 závodech :) ) ale chtěl jsem to ve všech disciplínách. Co na tom, že loni touhle dobou jsem neuplaval v kuse 100m v bazénu... je mi jedno, jak moc velkej je kotel plavat 1500m pod 17minut... Ja to zaplavu... :) :) :) :) (to se teď směju sám sobě) Kolo neřeším, tam se přece skoro povezu v balíku a že oni běhají fakt rychle? Je mi jedno jak moc to chtějí oni, já to chci přece víc :) :) :) (opět se směju sám sobě) Zkrátka hlava se toulala někde v oblacích, nechala zbytek těla, ať se trápí - ten progres, co sem si zadřel za poslední rok jakoby nebyl, chtěl jsem víc a v podstatě jsem i zapomněl, pro jakou radost jsem začal triatlon dělat... Zážitky a překonání sebe samotnýho.
A tak jsem si prostě vyhlásil 2 dny totálního volna :) Snad mi i tady tohle pomůže, snad mi pomůže sauna a vhlášený pyžamový den na sobotu, kdy nehodlám vylézt z postele a pokud mi bude chybět nějaká aktivita, tak se oblíknu do hadrů a vezmu Fondypsa na procházku někam, kde neběhám (to ale půjde hůř :) ) a uvaříme si s Jíťou doma nějakou dobrotu a 2 dny nechci o tréninku nic vědět :) Odfouknu, zmobilizuju síly a tenhle 3 měsíční intenzivní blok vezmu jako výbornej základ pro to, na co se chystám - no přece absolvovat prvního Ironmana! :) A to je v tuhle chvíli kdy tohle píšu, přesně za 147dní 7 hodin a 49minut :)
 |
| V cíli prvního IM závodu - i když "jen" půlka :) Ani k tomu snad není co napsat :) prostě paráda - myslím to, že sem to doplácal do cíle :) A strašně mě to bavilo :) Za rok "z nuly na sto - triatlonistou" :) |
back to the roots a pojďme se sportem zase bavit :) ale pořádně oddychnutí :) Držte se všichni a ať máte jakoukoliv krizi, poperte se s tím, rozhodně to stojí zato a nepřestávejte jen kvůli tomu, že to teď nejde. Jak rád říkám, šlápněte do toho hovna s chutí :) Navraťme se v hlavě znovu na začátek a zkuste si ten pocit znovu vybavit. Vše je v hlavě :)
Držte se, ciao
Dost pesimismu, bude líp. Ty dva dny odpočineme a pak se do toho pomalu pustíme. Každej má občas krizi, jen jde o to, jak se s ní kdo popere. A navíc, překážky jsou od toho, aby se překonávali; co tě nezabije, to tě posílí a všechno zlý je pro něco dobrý... Takže hlavu vzhůru, jednou je hůř a jednou je líp. A věřím tomu, že za dva týdny nebudeme o krizi vůbec vědět a budeš do toho bušit dál. Jen s tím rozdílem, že teď už budeš o něco chytřejší a vezmeš si z toho něco. Ať už si vezmeš cokoliv, vždycky tě to posune dál. A hlavně, máš kolem sebe lidi, kteří tě podporují... Takže to ber jen jako odpočinek, hlavně žádný výčitky a hodně síly... ;-)
OdpovědětVymazatbylo to dost dlouhý, ale jsem rád, že jsem to dočetl až do cíle, to je ten správnej přístu, člověka to prostě musí bavit jinak je lepší se na to vysrat a začít hrát šachy nebo malovat.
OdpovědětVymazatsouhlasím, ale zase si myslím, že kdyby sme všechno balili při první krizi, můžem se vysrat na všechno už předem. A jsou tu věci, za které stojí bojovat :)
OdpovědětVymazat