Moraviaman 2011 - můj první Ironman

Skoro neodolatelně kýčovitý začátek... Jsou reporty, které opravdu nevím jak začít a toto je jeden z nich…

Je toho tolik, co bych měl a co bych chtěl napsat… Ale musím to zamotaný klubko nějak rozmotat…
Začnu tedy poměrně tradičně, ale jinak to asi ani nejde. Mám to za sebou, přežil jsem, dokončil jsem, dokonce jsem si skvěle zazávodil a neskutečně jsem si svého prvního Ironmana užil.. koho by zajímala čísla, bude muset dočíst tenhle delší reportík až do konce.. Ale ještě dřív než se pustím do reportu ze závodu, udělám to, co jsem chtěl udělat ze všeho nejvíc a to poděkovat všem, kdo mi fandili i těm, kdo mi to nepřáli. I díky nim jsem do toho bušil ještě víc. Chtěl bych poděkovat lidem, co povzbuzovali u trati, protože to byla taková vzpruha, díky! Chtěl bych poděkovat lidem z Pardubic, kteří mi pomáhali při tréninku, radili a byli podporou.. ve vodě v bazénu, na kole i v běhu a vy všichni víte o koho jde - Kouči, Vášo, Honzo, Tome... Kurte! (ty vole, já to dal! :) ) … Určitě musím taky pozdravit a poděkovat za podporu lidem, které jsem v Otrokovicích poznal osobně a bylo mi velkou ctí – Jožín von Vrábel, PÁN Marek N., velký sympaťák Aldaman, Lukáš Polan, Jirka Antoš a další známé tváře, se kterými jsme tam v sobotu trpěli společně… V neposlední řadě patří velký díky mým rodičům, kteří se přijeli podívat a samozřejmě mojí ženě, která mi umožňuje trénovat a připravovat se na závody, trpí se mnou , ví kdy je třeba povzbudit a naopak kdy je potřeba nic neříkat a jen tiše trpět se mnou… Všem Vám opravdu moc děkuji, protože bez Vás bych to nikdy nezvládnul! DÍKY!

To nejdůležitější, co jsem chtěl a potřeboval udělat, tak jsem udělal a teď už jen jak to probíhalo… Byl to fakt mazec.. Už týden dopředu jsem chodil jak mrtvola, jak jsem trénoval, nebo netrénoval, to sem ani nebudu rozepisovat, bylo to šílený. Jak říká můj brácha, hovno v celku sem dlouho neviděl a byl sem asi fakt na pěst.. Do Otrokovic jsme se s Jíťou vypravili už v pátek před obědem, Jíťa se vybavila kvalitní technikou

kvalitní sklo je základ :)) Radku, díky za všechno!

To aby ty fotky z toho letošního vrcholu sezóny za něco stály a mohlo se jet … Cesta ubíhala v klídečku, akorát za Brnem ten provoz trošku zhoustnul, ale nic co bychom nezvládli.
Po příjezdu na místo proběhla bezproblémová registrace, prohlédnul jsem si depo, Štěrkoviště, zjistil kudy do vody a kudy z ní a sledoval ten mumraj. U stánku BS jsem si poprvé potřásl pravicí s Jožínem Vrábelem a bylo mi velkou ctí! Nechal sem si skvěle poradit zda kšilt, nebo kšiltovku a pokračovali sme s Jí´tou v očumování Expa. 

Mr. Undestructible Vabrouch při rozpravě :)

Čas do rozpravy příjemně utekl, ještě jsem se stihl osobně seznámit a potřást pravicí s Aldamanem a Markem Němčíkem a pak už jen rozprava k závodu a hurá se ubytovat … bydlení 200m od startu bylo super a noční program taky. Večer jsem ještě zjistil, že mám úplně vybitého Garmina – asi se mi zapnul v batohu, protože ráno doma byl úplně nabitej… no potěš koště… vše sem trénoval podle tepů a teď mám jít prvního Ironmana bez toho, na co jsem zvyklej… No ale nějak bude a usnul jsem jak kotě…
Ranní budík na 5:00 a okamžitě do sebe začít cpát snídani… Vynechal sem nevyzkoušené experimenty s rýží a ananasem apod. a držel se klasiky, ale v menším podání – sladké pečivo a magnesii. Návštěva toalety a pak už jen hurá na start..

Na místě se to už hemžilo, neskutečný pohled. 

smích? přejde :)

Ranní východ slunce, sem si připadal chvíli jak na Havaji… ideální počasí, po příjezdové cestě se proháněli závodníci, projížděli své celokarbonové miláčky a všichni se zdravili, podivně křečovité úsměvy, ale všude pohoda a klid. Vypravil jsem se směrem k depu, kontrola kola a přilby a už jsem si mohl postavit kolo do stojanu a vymýšlet, jak na Orbeu navěsím ten všechen materiál, který jsem se chystal požrat během cyklistiky.

a to je jen začátek :)

Jen pro úplnost, nachystáno jsem měl 6ks gelů od Aminostaru – tyhle mi fakt chutnají a makají, vždycky když ho prásknu, do 10min cítím husí kůži po celém těle a novou energii.. Pak dvě tyčinky Voltage, 3x kofeinová ampule Xdrive, 1x Magneslife, 20ks solných tablet + banány a Ionťáky z občerstvovaček – takhle když to vydí člověk napsané, tak vypadá na slušnou hostinu…  Taková prima chemická žranice… Večer jsem zjistil, že taštičku na žrádlo na kolo sem nechal doma, takže nezbývalo, než lepit a lepit a lepit… Pak už jen prásknout jeden Endurosnack do sebe, nechat se vyhnat z depa a hybaj se soukat do gumy… čas před startem letí jak splašená střela, rozloučení s Jíťou, ještě jsem v tom davu chvíli hledal někoho známého, kdo by mi pomohl zapnout gumu, zcela náhodou jsem našel Aldu

Já vím Aldamane, ten Helix je na to zapínání fakt voser... :)

ten mi trpělivě zapnul neoprén – díky Aldo (poprvé:))). Pak sem ještě zjistil, že mám na ruce snubák, kterej mi ve vodě trošku padá a mě to docela znervózňuje, tak co teď… Spolknout mě napadlo… hm, kdo by se v tom pak patlal… :) Do neoprénu… No, pak to někde vytrousím… Naštěstí sem našel 2min před startem Jíťu, dávám jí prstýnek a pak už hybaj rozplavat a všichni ven z vody!!! Oka, takže jsem si hezky stoupnul vedle Rudy Cogana, Soukupa, Vabroucha, Bednáře a dalších… 30 sekund do startu!!! Tepy mám snad vyšší teď když na to vzpomínám, tam nebyl ani moc čas to koumat a PRÁSK! 

Start.. stojím úúúplně stranou, snad tam co patřím :)

Jde se na to… Skáču do vody a je to slušná řežba, řežem se zprava, zleva, vždycky když si stoupnu vedle Rudy, dostanu tak po držce… Ale ok, už mám za sebou TŘI triatlony :)))) takže si ve vodě taky umím udělat místo a tak to rubu jak se dá … Po 200m si každý najde své místečko a už jen makáme… když to zkrátím, tak plavčo bylo fakt fajn, časy neznám, ale plavalo se mi velmi dobře, s rezervou, když bylo potřeba, mohl sem zrychlit… Co mě však překvapivě rozsekalo, tak byl výběh z vody… Jednak tam bylo neskutečně hodně lidí, kteří povzbuzovali, břeh byl doslova obsypanej lidma a taky to stálo překvapivě dost sil – zvednout se z vody, výběhnout, oběhnout a znova placáka do vody a zase pádlovat… 

Tady jdu jakoby se mi nechtělo, ale ono se mi chtělo :))

Ale ok, už točím ve 3. Kole po 3800m domů, vybíhám z vody, vidím Jíťu, jak natahuje ruku, podává mi prstýnek a hlásí, že to je pod hodinu!!! Super! Letím do depa, svlíkám neoprén, sluníčko svítí, depo je skoro plné! To je výborné! Depo je na mě nezvykle pomalé, obouvám ponožky, dokonce i tretry v depu a jdu na kolo… velká neznámá, je to fakt parta poctivě odmakaných km, 180km! … Vyjíždím, ještě zkouším zapnout Garmina a hele, zapnout jde! Zapnu, vypnu GPS, zkontroluju tepy (178) a zkouším to rozdýchat.. Docela se daří, tepy padají, to už sem na rovině a najednou garmin vypne a je mi jasné, že dnes to fakt musí jít bez toho… 

Na kole je zákaz vyhazování čehokoliv mimo občerstvovací stanice, takže hezky vše vozíme sebou - mimochodem super nápad! Docela se mi osvedčilo strkat to za kombinézu a pak to "vyložit" :)

Kolo bylo neskutečná jebačka… Vítr, vítr, občas přeháňka a kroupy a slunce… Chvíli zima, pak zase horko…Nebudu to tu rozepisovat po km, jen v nájezdu do druhého kola jsem potkal Kluky z Pardubického OMT, stihli jsme se pozdravit, povzbudili mě a už sem do toho zase rubal hlava nehlava, tepák nebyl, tak jedem … pokaždé, když kolem projel někdo, koho jsem znal, tak sem se snažil povzbudit, na Vabroucha sem řval, na Jožína sem řval, taky na Aldu i na Mareka, řval sem na všechny a nestkutečně jsem si to užíval, že s těma lidma sem na jedné trati, ten den jedné lodi :) V konci 3. Kola jsem viděl rodiče, tak to taky moc pomohlo a pak začalo „lehké“ trápení v podobě neustávající potřeby na malou… Zkoušel sem to vydržet, ale fakt to nešlo, opravdu ne… Takže nezbývalo než zastavit, vycvaknout, rozepnout, předklonit, vytáhnout, nahmatat a tlačit.. prvně to nejde, člověk pomalu ani necítí orgán, pak to začne a teče to nestkutečně dlouho… počítám kolik lidí mě míjí, po 5 přestávám, snažím se co to jde, ať je už po a nasedám, rozjíždím a snažím se dohnat ztrátu… Tohle se do konce kola opakuje ještě 2x!! Jinak se nic nestalo, penaltu jsem nedostal, jezdil jsem čistě a ke konci i když jsem se blížil k někomu, raději jsem zvolnil, narovnal se, hlavně se nenechat blbě disknout za to, že se náhodou přiblížím.
Dojíždím do depa, kolo za 5,35hod a to by šlo, i když sem chtěl jet podstatně rychleji … probíhám depem, ukládám Orbeu, boty, kšilt, ampule, gely a jdem na to! 

po 180km na kole jsou první metry docela ok :)

Neskutečná záplava pocitů, snad i Euforie a vybíhám na marton.. První kilometry jdou, ale cítím, že to bude fakt mega-kruto-hustopeč…. Trošku mě stahují tkaničky, kterýma sem vytuningoval svoje Wave Ridery, takže zastavit, povolit a znovu se rozběhnout… V tom mě dobíhá Jirka Antoš a tak jdeme bok po boku, docela příjemná společnost, už domlouváme spolupráci a taktiku, v tom je u nás Lukáš Polan a náhle jsme ve 3 a takhle dobíháme i na 20.km 

Vybraná společnost :) Vybrané pochutiny - Lukáš zmrzku, my s Jirkou kofeinek-kafíčko :)))

Při výběhu do 3. Kola ale už lehce vadnu a opět tu je ten můj problém, staré známé křeče… Nechytnou úplně, tak jako třeba v Rychnově, ale vždycky mě úplně podetne, zavrávorám a musím zpomalit.. Nechávám kluky běžet a tak si to tak šudlám a prožívám si tak svojí malou krizi… Teda spíš obrovskou.. Nejde absolutně nic, jen šoupat nohama a doufat, že zpomalení pomůže… Zezadu vidím blížícího se Máru Němčíka, tak se rozhoduji počkat a díky Marečkovi nechvíli zapomínám na to, jaké šílenství to je, tenhle Ironman. Říkám, že to je skutečně PORNO a to Mareka trošku rozsekalo… A ano, fakt mi to přislo jako neskutečná jebačka… Mno nic, ale nebudem se přece vyvádět z koncentrace, Mareček mi ještě nabídne svoje Timexy, abych si prý pohlídal doběhl v čase na prémii (10,49hod), stihne mi doporučit, ať zvedám nohy, „lebo hodím korytnačku“ :)))) což zase rozsekalo mě a mastí dál, já sem fakt v hajzlu… Na občerstvovačce potkám Aldu, který mi podává půlku ampule Magneslife ( a už je předemnou, což byla stejně otázka času) a to je to jediné, co mi snad zachraňuje život – Aldo, mockrát díky (podruhé!!!:)) a snad můžu i na chvíli pořádně běžet… Pak dlouho, dlouho nic, nevim, nevim, nevnímám, až poslední otočka a to už mí zbývá jen 5km a vím, že to snad nějak dotlačím, došourám… Kruháč, seběh do prostoru depa, rovinka a cíl… :) :) :) 

To je úleva a pocit štěstí, pro ty, kdo to nepoznají :)

je to tady, čas 10,50hod, to bych ráno bral všema deseti! Skoro brečím, ne bolestí, ale štěstím, je to doma… :) V cíli si gratulujeme se všema, co doběhli dříve, gratuluju a děkuju znovu Aldovi za jeho skvělý vyrovnaný výkon, celou dobu sem tě sledoval Aldo :) Samozřejmě gratulace Jožínovi, co předvedl na závěrečných 10k na maratonu, to bylo neskutečné, sledoval sem to a když se Jožín vyřítil proti nám s Markem, doslova sem zkoprněl, neskutečně bojovný výkon… A gratuluji všem, kdo se ten den dostali do cíle, bojoval každý a bojoval výborně!

Pro mě to byl jednoznačně nejlepší a nejkrásnější závod, který sem kdy ve vytrvalostních sportech zažil.. Užíval sem si to každým okamžikem, od ranního ukládání do depa, start, plavání – i ten grupáč ve vodě sem si tentokrát užil :) :) :) Kolo, běh, všechno… 

Poslouchám a učím se :)))

Po společné večeři s Jožou a Lukášem Polanem sem poblil co sem potkal, vykvetl sem v autě a nebyl sem schopný čehokoliv :)

Takový byl můj první Ironman a můžu říct, že rozhodně nebyl poslední :)

Ještě jednou všem děkuji…

Pokračování příště :)

Díky Jitu za fotky :)))) http://jjelinkova.blogspot.com/